Mých 10 nejmilejších romantických filmů

Podzim je definitivně tady. Což kromě spousty božích věcí znamená i to, že je pořád víc a víc tma a počasí je víc a víc chladnější. V takovém období je nejlepší zalézt si hezky pod deku do pelíšku. Udělat si horkou čokoládu, čaj nebo kávu a pustit si nějaký krásný film. (Případně otevřít knihu, ale pro tentokrát zůstaneme u filmů.)
Neb ve mě podzim vyvolává nostalgickou až romantickou náladu, ráda bych se s vámi podělila o mé nejmilovanější romantické filmy. Třeba jste něco z toho ještě neviděli a konečně budete mít důvod. A pokud viděli, tak dejte vědět, který ze zmíněných filmů máte nejraději. Jestli tedy vůbec máte romantické filmy rádi. Případně mi napište, jaký je ten váš srdci nejbližší.


1. Pýcha a předsudek /2005, Joe Wright/

Pýcha a předsudek je podle mě prostě jeden z nejkrásnějších příběhů. Zbožňuju ho od prvního přečtení. A film patří k mým nejoblíbenějším vůbec. Navíc Joe Wright je podle mého geniální režisér a hrozně se mi líbí jeho estetika a vůbec všechno. Mimoto Matthew jako pan Darcy je zkrátka božský. A Keira mi v tomhle filmu poprvé dokázala, že je talentovaná herečka a od té doby jsem si ji oblíbila.

2. Moulin Rouge /2001, Baz Luhrmann/

Další moje naprostá srdcovka. Poprvé jsem tenhle film viděla asi v devíti, ale ne do konce. Pak jsem ho viděla ještě několikrát, ale nikdy celý. Takže jsem až do nějakých patnácti netušila, jak to vlastně končí, ale už tehdy jsem ho milovala. No a když jsem konečně viděla po těch letech i konec, tak jsem si ho zamilovala ještě víc. Zkrátka je božský. Písničky umím zpaměti, má to dokonalé herce, nádherné kulisy, kostýmy a atmosféru. Baz Luhrmann je další filmový génius a jeho filmy jsou boží.

3. Romeo a Julie /1968, Franco Zeffirelli; 1996, Baz Luhrmann/

Stejný příběh. Dvě verze. Obě naprosto božské. Nemůžu říct, že bych měla jednu raději. Takže sem dávám obě. Obě mají své kouzlo a obě bych mohla sledovat dokola a dokola. Prostě Shakespeare v celé své kráse.

4. Titanic / 1997, James Cameron/

Klasika s více jak deseti Oscary. Každý to zná a každý to viděl. Pokud jste to neviděli, tak to koukejte napravit. Dokonalé dílo a jeden z nejlepších Camerenových filmů. Leonardo a Kate jsou spolu dokonalí. Zkrátka je to boží a miluju ten film.

5. Terapie láskou /2012, David O. Russell/

Trochu zvláštní film, ale perfektní. Není to úplně typická romanťárna a to se mi líbí. Kromě toho Jennifer za tenhle film dostala Oscara a není se čemu divit.

6. Hvězdy nám nepřály /2014, Josh Bone/

Poměrně nový film, ale hned se zařadil mezi mé oblíbené. Hold filmů, které mě dokážou rozbrečet není tolik, ale tenhle to dokáže. Asi nejpovedenější příběh Johna Greena. Talentovaní mladí herci. Krásná hudba a kamera. Co víc si přát?

7. 10 důvodů proč tě nenávidím /1999, Gil Junger/

Další Shakespearovská adaptace. A asi jeden z prvních romantických filmů, co se mi zalíbil, a který dokonce i končí dobře. Kromě toho Heath Ledger je v tomhle filmu děsně roztomilý.

8. Anna Karenina /2012, Joe Wright/

Zase knižní klasika. Zase Keira pod taktovkou Joe Wrighta. Plus úžasný Aaron. Kromě dalších super herců. Navíc nádherná hudba. Je to trochu jinak pojaté. Netypicky a jakoby divadelně, což je věc, která pro mě ten film dělá ještě zajímavější a krásnější. K tomu přidejte ty krásné kostýmy a nemůžete se divit, že slintám blahem.

9. Fantom opery /2004, Joel Schumacher/

Jeden z nejdokonalejších muzikálů. Klasika, o které každý snad minimálně slyšel. Nádherně natočené. Miluju ty kostýmy a kulisy a samozřejmě hudbu.
Emma je nevinně krásná a rozkošná. Gerard je zase perfektní Fantom. Co víc si přát?

10. Jeden den /2011, Lone Sherfig/

Nádherný příběh o dvou lidech, kteří se stále potkávají a stále míjejí, ale jejich láska přetrvává. Perfektní oddech. Anne mám moc ráda a v tomhle filmu je výborná.

V barvách Zmijozelu

Zelné stíny patří k mým nejmilejším. To už jste jistě postřehli. Přesto jsem je už dlouho nepoužila. Naštěstí se vyskytla skvělá příležitost to napravit. Dostala jsem totiž nové tričko se znakem Zmijozelu. Z něhož jsem naprosto nadšená. Harry Potter série je moje srdcovka a zmijozelská kolej je i podle Pottermore.com pro mě jako stvořená. 

Pokud to nevíte, tak barvy Zmijozelu jsou zelená a stříbrná. A právě těchto barev jsem se držela při tvorbě tohoto líčení.
K jeho vytvoření jsou použila paletky od Sleeku.
Garden of Eden a Vintage Romance.

Z první jmenované jsem jako základní stín zvolila Tree of life. Což je krásná matná tmavě zelená. Zkrátka ideální barva. Na rozblendění jsem pak částečně použila Adam´s apple, což je taktéž matný stín.




Z druhé paletky jsem vybrala stín Love in London pro kouřovější efekt celého looku a na rozblendění odstín Propose in Prague. A na závěr do vnitřního koutku samozřejmě stříbrný metalický stín Pretty in Paris.





Jak je mým zvykem zbytek obličeje je pořád stejný. Většinou totiž nestíhám zabývat se věcmi jako je konturování a další. Jsem ráda, když stihnu oči, tvářenku a občas rty a obočí.

Ohlédnutí za létem

Dlouho jsem vám neukazovala, co pěkného ze zkrášlujících věcí jsem si pořídila. Za celé léto toho nakonec zas až tolik nebylo. Každopádně vám ukážu jen ty nejzajímavější a nejlepší kousky.

 Začneme s nejnovějším přírůstkem. Tím je rtěnka od Urban Decay z jejich nové řasy matných rtěnek. Hned když jsem tyhle Matte Revolution Lipstick viděla u jedné své oblíbené zahraniční blogerky, tak jsem se do nich zamilovala. A nutně je potřebuju všechny. Mají nádherné odstíny, božskou pigmentaci a až překvapivě příjemnou texturu. Zkrátka jsou dokonalé.
Jako první jsem si pořídila odstín After Dark, což je krásně tmavě růžovo-fialová. Prostě perfektní barva pro nadcházející podzim a zimu. Určitě se s ní časem objeví nějaké líčení. Je to momentálně moje nejdražší a nejmilovanější rtěnka a nedám na ni dopustit. Stejně jako na všechno od Urban Decay. Úplně jsem té značce propadla.

 Další dva super produkty na rty, které jsem si v létě pořídila jsou tyhle lip coloury od Dermacolu. Konečně něco, co vám na rtech opravdu vydrží celý den a absolutně se to nehne. Jakože vůbec. Neobtiskává se to, nemizí to po jídle a dokonce s nimi můžu dát pusu svému Milému bez toho aniž by pak byl celý od rtěnky. Jednoznačně dokonalost. Navíc mají moc hezké odstíny. Jen to nanášení trochu trvá, protože u něčeho takového musíte být naprosto přesní a chyby se netolerují. K tomu také musíte počítat s tím, že odlíčit je taky není úplně jednoduché. Naštěstí moje oblíbená micelární voda od L´Oréalu to zvládá s přehledem.



 U obličeje ještě chvíli zůstaneme. Začátkem léta měla značka Essence moc roztomilou limitku s názvem Brit-tea. V ní byla v nabídce tahle rozkošná tvářenka s růžemi. S růžemi. Pokud jste to doteď netušili, tak růže patří k motivům, které naprosto zbožňuju a nejradši bych měla růže na všem. Hlavně v létě. Později je střídají jiné květiny a motivy. Ale to odbíhám. Tvářenku jsem sháněla po celé Praze a všude ji měli vyprodanou. Nakonec se mi na ni podařilo narazit ve Zlíně. Problém akorát vidím v tom, že mi je skoro líto ji používat, aby se ten krásný vzor růži nezničil. Takže jsem ji měla tak dvakrát. Mimoto pigmentace není nic extra, ale je rozkošná.

Protože pro dech beroucí makeup je základem krásná pleť rozhodla jsem se si pořídit krém na obličej. A ne jen tak obyčejný, ale nějaký pořádný. Pro velké holky, který je ve fancy obalu a připadáte si s ním děsně dospěle. Dlouho jsem rozmýšlela, který bude ten vyvolený. Pak se mi do ruky dostal vzoreček Skin Perfection krému od L´Oréalu. Neb s jejich produkty mám jen dobrou zkušenost, tak jsem ho zkusila. Hned ze začátku mě absolutně nadchnul. Už jen proto, že mě vůbec neštípal. Ono totiž vzhledem k tomu, že jsem atopik a moje kůže celkově je šíleně přecitlivělá, je celkem problém najít něco, čím když se namažu, tak mě to neštípe. Obzvlášť najít něco, co mě neštípe na obličeji. Navíc nádherně voní a pleť mám po něm jako ze sametu. Zkrátka jsem s ním více než spokojená a až mi dojde pravděpodobně si pořídím další.

Pořád se snažím najít nejlepší způsob, jak si perfektně upravit obočí. Tak jsem si řekla, že zkusím místo tužky, kterou jsem používala do teď něco nového. V obchodě jsem narazila na Eyebrow Shaping Kit od Makeup Revolution, který mi přišel pro mé experimentování ideální. Opravdu mi přijde, že s jeho použitím to obočí pak vypadá mnohem líp a přesnější než s tužkou. Ještě mám, ale co pilovat. Taky si nejsem jistá, jak dlouhou to má výdrž, protože jsem zatím neměla možnost to vysledovat. Každopádně po prvních pár použitích musím říct, že to není vůbec špatná věc.

Už dlouho jsem toužila po tom pořídit si nějaký parfém nebo aspoň toaletní vodu. Neb se obávám, že můj milovaný Fragonard dovezený z Francie by mohl každou chvíli dojít. Nechci ho proto plýtvat na každý den. Ale přesto jsem chtěla něco voňavého, co bych mohla každý den použít. Jako mohla bych si pořídit nový Fragonard, ale to není zrovna levná záležitost. Proto jsem si vyhlídla něco jiného.
Toaletní vodu od Katy Perry. Přesněji její letošní jarní limitku Spring Reign. Hrozně se mi líbí design jejích parfému a nejdřív jsem pokukovala po tom červeném, ale nakonec se nějak stalo, že jsem si pořídila tenhle. Voní krásně květinově a jsem z něj nadšená. 

 Přejdeme na vlasy. Jako dárek za úspěšné dokončení bakalářského studia jsem mimo jiné dostala sadu na vlasy značky Orofluido. Nikdy před tím jsem o této značce nic neslyšela, což vzhledem k tomu, že se normálně v obchodě koupit nedá není nic až tak divného. Sada obsahovala šampon, kondicionér a elixír. Já bych to spíš pojmenovala jako olejíček. Celou sadu jsem začala používat teprve před třemi týdny a zatím jsem s ní spokojená. Obzvlášť ten olejíček/elixír se mým vlasům extrémně zamlouvá. Jsou po něm heboučké, lesklé a samá vlnka a kudrlinka. Jsem zvědavá, jestli to bude mít nějaký další účinek po delší době. Jinak všechny tři přípravky mají moc příjemnou vůni a zlatavou barvu.


Po dlouhém rozmýšlení jsem se rozhodla, že by možná nebylo od věci mít kromě dřevěného hřebenu, který mimochodem naprosto miluju, taky celodřevěný kartáč. Ani ne tak kvůli rozčesávání, ale kvůli promasírování pokožky hlavy. A taky kvůli přirozenému "promaštění" konečků. Jestli chápete jak to myslím.
K mému překvapení nebyl až takový problém takový kartáč sehnat a dokonce ani nebyl nijak drahý. Mám ho zatím krátce. Vlastně pár dní, takže vám zatím neřeknu jestli to mým vlasům prospívá nebo spíš škodí. To uvidíme. Každopádně vám pak dám určitě vědět.

 Jako snad v každém nákupním příspěvku nesmí chybět nějaké ty laky. Vím, že jich už mám spoustu a neměla bych je kupovat, ale nemůžu si pomoct. Pořád nacházím nějaké, které mají odstín, který buď nemám nebo v tu chvíli nutně potřebuju. Jako vždy tady máme nějaké Essence /efektový top coat, matný temně zelený a třpytivý fialový z letní limitky/ a pro změnu i nějaké od Gabriella Salvete /dva s cukrovým efektem, matný meruňkový a matný top coat/.

Na závěr bych vám ještě chtěla ukázat, co jsem si pořídila nebo dostala za doplňky. Všechny je mám moc ráda, ale nejvíc nadšená jsem z pentagramů a hranolů z kamenů. Ty zelené jsou sice umělé, ale ten velký je ametyst. Jak jinak.

To je víceméně všechno z mých letních nákupů. Co pěkného jste si za léto pořídili vy? Určitě se mi pochlubte do komentářů. Jsem zvědavá.

Podzim se blíží

Po hromadě let, pro mě září neznamená začátek školy. Přestože už loni jsem do školy nemusela chodit pravidelně, pořád jsem ještě měla nějaké školní povinnosti, takže to počítám jako další školní rok. Stres a starosti s bakalářkou jsem totiž pořád ještě měla. A kolik.
Takže až letos už oficiálně nejsem student. Na jednu stranu mi to přijde super neb si připadám tak nějak svobodně. Na druhou stranu mám hrozné nutkání se začít něco učit. Zkrátka mě chytla touha po vzdělání, takže jsem se pustila do samostudia irštiny a chystám se oprášit i norštinu. I když bych asi měla spíš zlepšit angličtinu a připomenout si němčinu, ale třeba i na ně časem dojde.
Kromě toho mě zase začalo extrémně zajímat všechno o keltech a vikinzích a o Irsku a Norsku. Tudíž čtu dějiny Irska, ale popravdě moc si z toho nepamatuju, protože ty irské názvy jsou šílené. Dějiny Norska jsem zatím nesehnala. 

Jinak určitě jste zaznamenali, že počasí se konečně trochu umoudřilo a přešlo z šílených veder na mnohem slušnější podzimní teplo s chladivým větrem. Osobně jsem z toho nehorázně nadšená, protože to znamená, že podzim už je za okny. Dokonce jsem v pár obchodech viděla i podzimní výzdobu a dekorace a mám silné nutkání si něco pořídit. Podzim mám totiž ze všech ročních období nejraději, ale to určitě víte. Jako léto bylo fajn, ale stačilo.

Nicméně se u mě dál nic nemění. Pořád mám milion plánů a věcí, které chci dělat a jako vždy nic nestíhám. Klasika. 

40 dní bez pšenice

Sama tomu těžko věřím, ale je to tak. Už uběhlo čtyřicet dní od chvíle, kdy jsem se rozhodla vyřadit z jídelníčku pšenici. Ale začněme od začátku.

S myšlenkou, že je třeba něco změnit na stávající stravě jsem si pohrávala už nějakou tu dobu. Jen jsem se pořád nemohla rozhoupat a nevěděla, jakým směrem se vydat. Nejrůznější stravovací návyky mi nejsou cizí. Četla jsem už spoustu knih o vegetariánství a veganství. Ale přestože jsem člověk, který bez masa nemá problém vydržet delší dobu, tak mám moc ráda steaky a masa se zkrátka vzdávat úplně nechci.
Pak jsem někdy na jaře narazila na knihu Život bez pšenice a navíc poznala slečnu, jejíž celá rodina nejí pšenici už delší dobu. Nebudu zapírat, že když jsem poprvé slyšela o myšlence vyřazení pšenice a lepku z jídelníčku ťukala jsem si na hlavu, co je to za nesmysl. Říkala jsem si, že bych to v životě nemohla bez pečiva přežít. Když totiž vaši snídani tvoří především croissanty, plněné čokoládové taštičky, donuty, koblížky, koláče a další. Na oběd máte sendviče nebo plněné bagety a ke všemu ostatnímu přikusujete kaiserku nebo chleba. Rychle nabudete dojmu, že bez pečiva umřete hlady. 

Pořád to, ale ve mě hlodalo a tak jsem si řekla, že si tu knížku Život bez pšenice aspoň přečtu. Asi po prvních padesáti stránkách jsem byla tak vyděšená, že jsem sekla se vším pečivem v podstatě ze dne na den. Taky jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám. Že když mi to nebude vyhovovat, tak s tím můžu zase přestat. 

Neb je kniha plná děsivých faktů a studií četla jsem ji celkem dlouho. Zjistila jsem, že pšenice způsobuje díky genetickým mutacím, které prodělala neuvěřitelné množství zdravotních problémů od cukrovky přes zhoršení schizofrenie až po demenci. Ovlivňuje kromě střev i spoustu dalších orgánů jako játra, srdce a mozek. Je toho zkrátka spousta. Otázkou zůstává na kolik jsou ty studie pravdivé.

Každopádně pšenice byla odstraněna z mého jídelníčku. Takže prvních pár dní jsem při nakupování trávila zase o něco víc času než normálně. Ono než zjistíte v čem všem ta pšenice ani lepek nejsou, tak to chvíli trvá. Musíte si u všeho poctivě přečíst složení.
Po zhruba týdnu až dvou už jsem měla vyhmátnuté, co si vzít můžu a co ne. Přestala jsem v obchodě pokukovat po regálech s pečivem a začala je obcházet bez povšimnutí. Taky jsem se začala cítit líp.
Momentálně po těch 40 dnech už na žádné pečivo nemám ani pomyšlení. V obchodě je úplně ignoruji. Když jdu ráno kolem pekařství, z kterého se line vůně teple upečených croissantů ani to se mnou nehne. Zvykla jsem si jíst saláty, sýry, šunku a další věci bez toho aniž bych k tomu musela přikusovat chleba. Občas když si koupím nějakou pomazánku, tak si ji dám s žitným knäckebrotem.

Ovšem pořád není můj jídelníček dokonalý. Už se sice po jídle necítím jako anakonda nebo, že mám v břiše kamení. Zmizely mi asi 4 kila, ale zjistila jsem, že tu chybějící pšenici v mnoha případech nenahrazuji ideální stravou.
Zejména u snídaní. Jsem prostě zvyklá snídat něco sladkého. Což není úplně dobré. Proto bych se ráda dál zaměřila na omezení cukru. K tomu mě navedla kniha Sladký život bez cukru. Přesně se, ale podle ní řídit nehodlám, protože je na mě trochu moc extremistická. Podle ní je totiž dobré vyřadit kromě všeho sladkého i ovoce. To totiž taky obsahuje fruktózu.

Každopádně minimálně všechen rafinovaný cukr bych ráda úplně vyřadila. Taky bych chtěla do jídelníčku víc protlačit zeleninu. Mám ji ráda, akorát jsem líná se s ní dělat. Přitom ji stačí kolikrát jen nakrájet.

S pšenicí jsem tedy na dobro skončila. Jen asi jednou nebo dvakrát se stalo, že jsem si ji dala. Ale hold když jste na návštěvě třeba u babičky a dostanete polívku s kapáním, tak jí to přece neotlučete o hlavu, že zapomněla. To se stane. A já nejsem typ, co by kvůli něčemu takovému vyváděl. Pro jednou mě to nezabije, když sním pár nudlí nebo trochu mouky, co se v ní obalovaly řízky. Hostitele na to, ale upozorním a pro příště je vyřízeno. 

Jediná věc, kterou ještě musím vymyslet je pečení. Hrozně ráda totiž peču. Hlavně muffiny a cupcaky. Naštěstí, ale existují v dnešní době relativně dostupné náhražky za pšeničnou mouku. 

Jak jste na tom se zdravou stravou vy? Dodržujete nějaká pravidla zdravého stravování nebo prostě jíte, co se vám chce a neřešíte to?

Street Food Festival

V Praze se pořád něco děje. Obzvláště v létě se s různými menšími i většími festivaly roztrhne pytel. Takže o zábavu zde není nouze.
Jelikož jsem už dlouho nikde nebyla, rozhodla jsem se vyrazit v neděli 5.7.2015 na Street Food Festival pořádaný v prostorách Nákladového nádraží na Žižkově.
U té příležitosti jsem pořídila pár fotek, aby jste viděli, jak to na takovém festiválku vypadá.

Z fotek můžete vidět, že lidí tam moc nebylo. Tedy ne moc na pražské poměry. Vinu přičítám hlavně tomu, že bylo asi 35°C ve stínu. Takže šíleně vedro.

Docela jsem obdivovala všechny ty lidi, co tam grilovali a věčně stáli u rozpáleného ohně a připravovali nejrůznější delikatesy nejen z masa.

Vzhledem k horku jsem na nic teplého neměla ani pomyšlení. I když ty burgery a hotdogy a palačinky vypadaly výborně. 

Nejpříjemněji bylo asi v této betonové hale, kde byl bar a mám pocit, že nějaké věci od Amnesty International o imigrantech. Tady jsem taky natrefila na Baty s Fiolou. Takže zbytek času jsem trávila s nimi, protože v jejich společnosti je vždycky hrozně fajn a sranda.

Mimochodem Baty celou dobu točila materiál do vlogu. Takže až vyjde hodím vám úplně dolů odkaz, aby jste ten zážitek z festivalu měli ještě realističtější.

Po dlouhém rozmýšlení, co si dám jsem se rozhodla ochutnat raw brusinkovou zmrzlinu. Stála sice nekřesťanské peníze, ale nějak mě chytla zdravá stravovací vlna a šla jsem do toho. 

Musím říct, že byla moc dobrá. Jediné sladké na tom byla ta hořká čokoláda, ale jinak to vůbec nebylo přeslazené jako bývají normální nanuky. Takže doporučuji. Jestli na ní někde natrefíte. Neváhejte.

Dál jsem si dala jakýsi studený vietnamský dezert. Jmenovalo se to Che, jestli si to tedy dobře pamatuji. Ty zelené a růžové kousky jsou puding. Dále v tom bylo liči, pražené mandle a celé to bylo zalité šťávou nebo džusem taky s liči. A taky to chutnalo moc dobře. Bylo to parádně osvěžující. 

Dál už jsem si nedala nic. Jen teda ještě cider a tím to haslo. Přestože jsem po stáncích ještě chvíli pokukovala, ale byla jsem nacpaná. V tom horku se tomu ani nedá divit.

Jeden ze stánků nabízel hromady nejrůznějšího exotického ovoce. Včetně durianu, který jsem taky vyzkoušela. Naposledy. Tohle si rozhodně už nikdy nedám. Chutná to totiž příšerně. Vážně. Nejhorší věc, co jsem kdy jedla. Ale pokud rádi ochutnáváte neznámé a divné věci směle do toho.

Jako hodně zajímavá věc mi přišlo tohle máslo. Vzala jsem si od něj dokonce letáček a uvažuji, že bych si ho i pořídila. Je prý totiž hrozně fajn. Nepřipaluje se, dobře chutná, není v něm laktóza, napomáhá trávení a mozku. Zkrátka má samé super prospěšné vlastnosti.

Masové knedlíčky a japonské sladkosti taky vypadaly moc dobře. Třeba příště.

Z nádraží jsem vyrazila pěšky na Florenc přes park, ze kterého byl moc hezký výhled na Žižkovskou věž a Vítkov. Dřív jsem na Žižkově bydlela, takže tahle místa znám.

Nakonec jsem kolem baráku, ve kterém jsem vegetovala šla a vyfotila si ho. Strávila jsem tam sice jen jedny prázdniny, ale bylo to rozhodně fajn ubytování a poznala jsem tam super lidi.


Pokud se mi poštěstí a festival se bude konat i příští rok určitě na něj půjdu znovu a ráda. Jen doufám, že počasí bude příjemnější a budu si moct dát nějakou masovou specialitu. Každopádně byla to parádně strávená neděle a už se těším, až zase někam vyrazím.

Sunset

 Paletku Sunset od Sleeku už mám nějaký ten pátek a docela dlouho už jsem ji nepoužila. Tak jsem si řekla, že je čas to napravit. Navíc když venku tak krásně svítí sluníčko, což mě inspirovalo k tomuhle letnímu looku. Trochu mi ty barvy připomínají zralé broskve. A to je přece ideální letní ovoce.

 Jak už jsem psala použila jsem jen stíny z paletky Sunset. Problém je, že v této paletce z nějakého záhadného důvodu nejsou názvy jednotlivých stínů. Takže vám neřeknu přesně, které stíny jsem použila.
K tomu linka a řasenka a hotovo.

A tady máte líčení víc v detailu.

A co bude dál?

Tuhle otázku si kladu už pár týdnů.
Po tom, co se mi podařilo úspěšně dokončit bakalářské studium se po počáteční radosti a zklidnění v mé mysli usadilo plno všetečných otázek na budoucnost.
Co teď budu dělat se svým životem? Mělo to studium smysl? Co chci dělat? Čeho chci dosáhnout? A tak dále.
Je jich milion a jedna. Určitě vás taky nějaké další napadnou.
Co, ale s nimi? Ze začátku jsem je ignorovala a ještě plná nadšení plánovala do čeho všeho se pustím. Jenže dny ubíhají a já se zatím nepustila do realizace téměř ničeho. Po všech těch nervech jsem upadla do stádia apatie a posledních pár dní mám pocit, že jen zaplácávám drahocenný čas a přežívám ze dne na den bez toho aniž bych se někam dál pohnula.
Hrozně mě to ubíjí a kazí mi to náladu. Nejhorší je, že v tomhle rozpoložení nemám vůbec na nic chuť. Jsem skoro ze všeho otrávená, líná a nic mě nebaví. Takže to řeším tím, že se cpu jak kyselina, z čehož mám ještě nanicovatější náladu nebo hraju hry na počítači. Abych utekla před realitou. Přiznejme si to, že to je hlavní poslání her a taky hlavní důvod proč vůbec lidi počítačové hry hrají a mají je tak rádi. Je to v dnešní době dokonalý únik od problémů a reality.
A fakt, že si tohle všechno uvědomuji na celkovém stavu moc nepřidává. Zatím. Silně doufám v to, že se brzy dost naštvu sama na sebe a začnu s tím vším něco dělat. Třeba jako dostatečný impuls postačí zveřejnění tohohle článku. Sice nemá pořádně hlavu a patu. A plácám tu páté přes deváté, ale to se snad dalo čekat, ne?

Docela by mě zajímalo jestli máte taky někdy takové apatické nálady a nanicovaté myšlenky. A hlavně, jak se vám je daří překonat?

Variace s Vice 3 vol.I

Když jsem poprvé viděla Vice 3 od UD hned jsem se do ní zamilovala. Bohužel než jsem se stihla pořádně rozmyslet jestli ji vážně tak hrozně moc chci stala se nesehnatelnou. Už jsem tedy vůbec nedoufala, že bych tuhle krásku mohla někdy mít. Nemožné se, ale stalo možným a před pár dny mi dorazila domů.
A je přesně tak úžasná, jak jsem si myslela. Naprosto zastínila všechny ostatní paletky, které vlastním. Vůbec se už nedivím, proč stíny od UD všichni tak vychvalují. Jsou totiž naprosto dokonalé. Nádherně máslovité a pro mě extrémně pigmentované. Zkrátka jsem z Vice 3 naprosto nadšená. Takže teď na líčení očí nepoužívám nic jiného.

Co jsem s ní zatím vytvořila můžete vidět níže.

Jako první jsem se rozhodla vyzkoušet sloupec s nude odstíny (UNDONE, DTF a TRUTH). K nim jsem pak přidala trochu růžového odstínu ALIEN. Všechny jsou matné a trochu sametové. Na fotkách to vypadá, že snad žádné stíny nemám, ale opak je pravdou. Je to přesně ten efekt, který já od matných nude stínů očekávám. Jednoduše to díky nim vypadá, že takhle jste se už narodila.
Zbytek líčení je klasika, kterou snad už ani nemusím zmiňovat. Jemná tvářenka a průsvitný balzám.

Při dalším líčení jsem šla víc do barev. Hodně mě lákala zelená. Jak jinak. Navíc tenhle zelený odstín se jmenuje DRAGON. Chtěla jsem se, ale pořád držet něčeho decentnějšího, takže jsem k němu přidala hnědý stín v odstínu REIGN. Myslím, že si spolu celkem rozumí.