Cukrový závislák

Jsem závislá na cukru a přiznávám to. 

Ale co s tím?

To mi vrtalo hlavou docela dlouhou dobu. Jak se mám donutit začít nemít ráda něco, co naprosto zbožňuji? Mluvím samozřejmě o čokoládě. Čokoláda, stejně jako všechno sladké a jídlo obecně, je pro mě jako božstvo. Když mám špatnou náladu, mám z něčeho radost nebo se prostě nudím, první po čem sáhnu je jídlo. Zejména to sladké a nezdravé. Kromě všeho sladkého patří mezi mé oblíbené pochutiny hlavně hot dogy, hamburgery, burrito a hranolky. A to nemluvím o české kuchyni a všech těch úžasných omáčkách jako je svíčková, koprovka nebo rajská.

Celkem mi trvalo než mi došlo, že jsem si k jídlu vypěstovala poměrně silnou nezdravou psychickou vazbu. Ano. Jsem přesně ten člověk, který zajídá emoce. Určitě jste o tom už někde slyšeli. Zkrátka si nemůžu pomoct. Jenže už jsem toho začala mít dost. Hlavně proto, že se všechno to "užívání si jídla" dost markantně začalo podepisovat na mém fyzickém vzhledu. Nikdy jsem nebyla vyloženě hubená nebo drobná. Vždycky jsem byla statnější konstrukce. Takže žádná křehká víla. Spíš taková valkýra nebo amazonka. ALE. V poslední době jsem se přestala cítit dobře ve vlastním těle. Najednou jsem si opravdu přišla nějaká moc špekatá a oplácaná. K tomu přidejte bolesti svalů, rozházené zažívání a věčné bolesti břicha a musí vám být jasné, že mi začalo v hlavě zvonit červené varovné světlo. Takhle to zkrátka už dál nešlo. Proto jsem se rozhodla ve znamení velkých změn letošního roku dát do hromady a dosáhnout své životní formy. 

Protože kdy jindy než teď?

Pro začátek jsem se opět pustila do loni osvědčeného programu Whole30. O co jde a jak mi to minule šlo si můžete přečíst tady, tady, tady a tady. Perfektně mi to vyhovovalo, tak proč se k tomu nevrátit? Musím ovšem přiznat, že tentokrát už z toho tak super nadšená nejsem. A chvilkami mám sto chutí se na to vykašlat, ale už po týdnu začínám vnímat výsledky. Líp spím, začíná se mi zlepšovat zažívání a energie mi taky pomalu stoupá. Taky se pomalu přestávám cítit tak balvanovitě. Tentokrát bych, ale už opravdu ráda u paleo stravy zůstala na pořád. Neříkám, že už si nic z toho, co jsem popisovala výš nedám. To rozhodně dám, ale hlavně ty sladkosti bych vážně ráda omezila na minimum. Takže už žádné tři čokoládové tyčinky denně, zapité kofolou a zajedené gumídkama. Tohle maximálně tak jednou za měsíc. Jestli vůbec. A jestli mi z toho nebude zle.

Další výzvou je pro mě cvičení. Když už se k němu konečně dokopu a dostanu, tak mě i baví a užívám si to. Problém je si najít čas. Ale pracuji na tom a věřím, že to pomalu po lehoučku půjde. Určitě vám dám vědět, jak se mi daří.

A co vy? Jak jste na tom s vaší formou? A s jídlem? Berete ho jen jako palivo nebo si užíváte každé sousto a nedáte na něj dopustit?

Co říkají karty - 2017

Jedno z mých novoročních předsevzetí je více se zabývat čarodějnickými záležitostmi a vůbec se opět víc starat o svou duchovní stránku. A čím lepším začít než osobním výkladem karet na nadcházející rok. Karty patří k mým oblíbeným pomůckám už roky. Mám jich několik a ještě pár si jich hodlám pořídit. Někomu to může přijít zbytečné, ale mám k tomu své důvodu. Teď už ale přejděme k samotnému výkladu.

Každý druh karet se váže k něčemu trochu jinému. Tak si to vezmeme hezky popořadě.

Hlavní kartou tohoto roku je 2 Disků znamenající Změnu. V tomto případě jde o změnu pozitivní. Ta by měla pomoct k větší stabilitě a jistotě. Měla by také nastolit rovnováhu. Jde tedy o velice významné období.

Vílí karty zase ukazují poselství na jednotlivá "roční" období.

Leden - Březen

Pohled do nitra

- hledejte odpovědi uvnitř
- vnitřní vedení
"Buď hodný k sobě, buď hodný ke všemu a všem, které potkáš na své cestě".

Duben - Červen

Kouzlo přírody

- pobyt v přírodě

"Nezapomeň! Život je a zůstane tajemstvím."

Červenec - Září

Noví přátelé
"Tanec života trvá věčně, tanči také."

Říjen - Prosinec

Upřímnost

- přiznání skutečných pocitů

"Sluneční světlo je stejné jako světlo tvé duše, neustále září jasným světlem."

Jde o celkem jasné věci, které není třeba podle mě nijak upřesňovat. 

Karty mořských panen se zabývají vztahy a péčí o sebe.

Přátelství bude podle všeho v tomto roce nejdůležitější. Což dokládají i předchozí víly. Takže se určitě můžu těšit na spoustu zajímavých setkání a prohloubení vztahů. Je fakt, že co jsem v Praze, tak tomu moc nedávám. No rozhodně na tom letos zapracuji.

Návrat Afrodity

- víra v sílu vlastního půvabu

- láska k sobě samému

- smyslnost a volnost

Přítomnost
- dar, vzájemná výměna

- změna zaměstnání

Pokusy

- zkoumání GMO potravin a kosmetiky

- testování na zvířatech

Přizpůsobení energetického pole
- očistit a vyčistit auru

A konečně se dostáváme k hlavnímu výkladu jednotlivých měsíců Na co bych se měla zaměřit nebo si naopak měla dát pozor. Docela mě překvapilo kolik je tam karet vzduchu, protože většinou mi tyhle karty skoro nechodí. 

Leden - Desítka vzduchu

- důležité je pozitivní myšlení
- viníkem problémů jsou negativní myšlenky

- nechat minulost za sebou

Únor - Šestka země

- hojnost je na cestě

- nové pracovní příležitosti

- finanční odměny

Březen - 5 - Jednota

- práce ve skupině

- získání nových přátel

- přezkoumání pravidel

- školy a duchovní instituce

Duben - Rytíř ohně

- významná situace vyžadující okamžitou pozornost

- vyhnout se unáhleným rozhodnutím!

Květen - 1 - Mág

- začít nové projekty

- podniknout cílené kroky s ohledem na plány, které jste připravili

- již žádné otálení

- neočekávané zdroje

Červen - Desítka vody

- spokojený a naplněný rodinný život

- hramonie

- všechny potřeby jsou naplněny

- mír a láska

Červenec - Eso vzduchu

- nové nápady

- inspirace

- dlouhodobé cíle > plán splnění

- obrat negativního na pozitivní

Srpen - Dvojka vzduchu

- boj s rozhodnutím

- víra ve vlastní moudrost > pohnout se vpřed

- kompromis

- pochybnost o sobě

Září - 0 - Snílek

- nová fáze života

- víra a věrnost svým snům

- riskantní rozhodnutí

- kreativní řešení

- nečekané příležitosti

- potřeba optimistickým postojů

Říjen - Královna vzduchu

- potřeba jasných rozhodovacích schopností

- čas opustit, co už neslouží

- stále vidět skrytou radost

Listopad - 10 - Kruh

- pozitivní změny

- rychlý krok vpřed

- šťastná náhoda

- zvrat osudu

- zázrak

Prosinec - Sedmička vzduchu

- důkladně prozkoumejte situaci

- pečlivost v detailech

- vyhýbání se odpovědnosti

- chybí perfektní načasování

Jak je vidět tak změny se budou dít už od února, což vzhledem k tomu, že do března si potřebuji najít novou práci a v dubnu už  mít novou není nic překvapivého. Hodně se toho podle všeho bude dít na podzim. V podstatě od září až do prosince budu muset učinit spoustu důležitých rozhodnutí. Zato celé léto vypadá náramně. Obzvlášť se mi líbí červen, což by mohl být takový pěkný klidný měsíc. Takový odpočinek před tím vším, důležitým.
Jsem vážně zvědavá, co konkrétního tedy tento rok přinese a na kolik to bude souhlasit. Určitě si pak dáme nějaké zhodnocení.

Jinak pokud máte dotazy nebo připomínky tak sem s nimi. Ráda si je poslechnu, přece jen jsem pořád začátečník a mám se toho hodně, co učit.

Plány pro rok 2017

Bilancování nad předchozím rokem už tak nějak k lednu patří. I když já si většinou dělám roční srovnání už kolem narozenin. Stejně si, ale neodpustím ani nějaká ta novoroční předsevzetí.
Pro tento rok jich je celkem hodně. Řekla jsem si totiž, že po loňském, pro mě spíš nepodařeném roku 2016, je čas na pořádné a trvalé změny. Dokonce i numerologie mi potvrdila, že tento rok je pro mě, se svou jedničkovou vibrací, ideální pro nové začátky. Takže tímto rok 2017 prohlašuji za rok čistého štítu. Rok bez výmluv. Rok zásadních a pozitivních změn. Rok kdy předvedu světu, co vlastně dokážu a kdo jsem. Rok úspěchů. A především rok plný štěstí, radosti a lásky.


Kreslení 
- pořídit si grafický tablet Huion
- konečně jít na nějaký kurz figurální kresby
- přečíst a prostudovat všechny knihy o kreslení, co mám
- naučit se kreslit kočky
- kreslit víc kytek a přírody
- kreslit víc architektury a perspektivy
- zlepšit se v digitální malbě
- navrhnout kalendář
- vymyslet vlastní Ex Libris
- rozšířit sbírku výtvarných potřeb
- namalovat aspoň tři obrazy na plátno
- dokončit celý skicák
- natočit aspoň 5 videí "Watch Me Draw"
- uspořádat aspoň jeden kreslící livestream
- kreslit každý den a spamovat tím Instagram a Facebook
- sehnat nějaké placené zakázky

YT a Blog
- konečně začít přidávat videa i články pravidelně v průběhu celého roku
- točit víc videí o kreslení
- zase točit recenze na filmy
- přidat víc knižních videí
- dosáhnout 500 odběratelů na YT
- získat aspoň 10 pravidelných čtenářů
- víc psát o věcech kolem a svých názorech

Knihy a Filmy
- přečíst 50 knih
- konečně mít přečteno vše v knihovničce
- číst víc odborné literatury, světové a české beletrie
- splnit Čtenářskou výzvu 2017 na Databázi knih
- zrecenzovat aspoň 10 knih
- zvýšit počet přečtených knih na 400
- vidět v kině 20 filmů
- zrecenzovat aspoň 10 filmů
- zvýšit počet viděných filmů na 1500

Ostatní
- najít si novou práci
- znovu projít Whole30
- zůstat u paleo stravy
- zbavit se závislosti na cukru
- dostat se zpátky na 68 kg
- začít cvičit jógu
- začít zase běhat
- pečovat víc o své fyzické i duševní zdraví
- pravidelně se líčit a česat
- najít vlastní styl oblékání
- zbavit se nepotřebného oblečení
- kupovat kvalitnější věci, co víc vydrží a jsou eticky vyrobené
- přestat používat věci, co nejsou cruelty-free
- být ekologicky aktivnější
- pravidelně meditovat
- chodit víc do přírody
- naučit se vykládat tarotové karty
- začít se učit s runami
- zase se víc ponořit do čarodějnických záležitostí
- víc fotit
- víc vařit a péct
- dokončit kurz Norštiny na Duolingo
- projít kurzem Digitální garáž
- uplést aspoň 5 projektů
- pořídit si tetování
- být iniciativnější
- naučit se říkat NE
- dělat víc věcí, co mě baví a naplňují a mají smysl
- naučit se mít se ráda
- víc si věřit

Abych, ale nebyla k loňsku, tak moc přísná. Podařilo se mi sepsat i pár věcí, které se povedly.

Klady roku 2016
- pořídila jsem si první Moleskine skicák a přestala se bát ho používat
- rozšířila jsem si sbírku Promarkers fixů a dalších výtvarných potřeb
- namalovala jsem dva velké obrazy na plátno
- začala jsem skoro denně kreslit a přidávat svou tvorbu na Instagram
- začala jsem tříbit svůj kreslící styl
- vyzkoušela jsem spoustu nových technik
- zúčastnila jsem se NYX soutěže
- natočila jsem 7 videí na YT
- napsala jsem 17 článků
- přečetla jsem 20 knih
- viděla jsem v kině 16 filmů
- sehnala jsem několik knih z Wishlistu
- zvládla jsem dvakrát Whole30
- objevila jsem křemelinu
- zase jsem se začala věnovat čarodějnickým věcem
- pokročila jsem ve studiu Norštiny
- zlepšila jsem si Angličtinu
- zase jsem začala fotit
- navštívila jsem Španělsko a strávila týden u moře
- konečně jsem přišla na to, jak se zbavit ekzému
- podařilo se mi dostat se na seznam budoucích zákazníků Strigy
- začala jsem si aktivně hledat novou práci
- začala jsem se učit plést a upletla jsem šálu

Jak jste na tom s plány na tento rok vy? Máte nějaké? A co váš loňský rok? Podařilo se Vám něco speciálního?

Čarodějnice se vrací

Kam až mi paměť sahá mě fascinovalo všechno magické, kouzelné a tajemné. Proto není divu, že už od nějakých devíti let jsem se začala zajímat o čarodějnictví a okultismus. Tehdy se navíc objevil časopis W.I.T.C.H., kterému jsem naprosto propadla a kupovala ho snad až do svých šestnácti. Ještě do dnes mám všechny koupené díly schované a strážím si je.
Jak jsem rostla dostávalo se mi do rukou stále více a více knih na toto téma. V mojí knihovničce najdete hned několik titulů o čarodějnicích, wicce, andělích a tak podobně. Zhruba do nějakých osmnácti jsem se vším tímhle zabývala poměrně často a intenzivně. Pak, ale přišlo spoustu změn a nových zájmů a kouzla šla k ledu. Naštěstí však ne úplně. Vždycky nějak částečně zasahovaly do mého života. Ať už to byl oltář, který jsem měla ještě v prváku na vysoké v pokoji nebo později stále přítomný pentagram na krku.

Mé intuitivní a spirituální já šlo tedy do pozadí a nastoupila vláda především racionálního a materialistického já. Což je samozřejmě pochopitelné, když se máte najednou stavět na vlastní nohy a řešíte především to, aby jste měli, co jíst, kde spát a další ryze praktické věci dospělého života. 

Nicméně za posledního půl rok se mé životní prostředí konečně trochu ustálilo a má duchovně vyprahlá duše se začala hlásit o slovo. Že prý je taky řada na ní.

 

Znáte takový ten nutkavý pocit, že vám něco chybí a vy pořád nevíte, co to je a ono to nedá a nedá pokoj? 

Tak přesně takový jsem měla několik měsíců než mi došlo, že dušička potřebuje výživu. Hodně k tomu napomohlo to, že jsem v práci dostala na starost oddělení knih o New Age, Duchovních naukách a Esoterice. Najednou jsem začala zjišťovat, že bych si vlastně spoustu z těch knih chtěla přečíst. Začala jsem si říkat, jak je možné, že jsem už docela dlouho nepřečetla žádnou z knih na toto téma? A uvědomila si, že mi to vlastně hrozně chybí. Tak jsem se do toho dala. Pomalu. Polehoučku. Oprášila jsem tarotové karty, pořídila si pár nových polodrahokamů a zase začala meditovat.

Mám toho ještě hodně, co dohánět, ale neskutečně mě mé znovuobjevování a rozšiřování vlastní spirituality baví a naplňuje. Vážně nechápu, jak jsem mohla být tak dlouho "zamrzlá". Zase se začínám cítit víc jako já. Jako čarodějnice, kterou jsem vždycky byla a vždycky budu. Hold už jsem se tak narodila.

Fialová rtěnka aneb mnoho povyku pro nic

Určitě vám nemusím říkat, že fialová patří k mým nejmilejším barvám. Možná je to dokonce moje úplně nejoblíbenější barva. Takže všechno, co jde mám v této nádherné barvě. Tudíž jistě nebude překvapením, že mám i několik fialových rtěnek. Jednu tmavou od Essence, která ale děsně flekatí, takže jsem ji nikdy nevytáhla z domu. Pak jednu světlou od Makeup Revolution a můj nejnovější přírůstek je matný lip cream od NYX v odstínu HAVANA.
Právě z té poslední jsem nejvíc nadšená a nemohla jsem se dočkat až se mi dá na obličeji trochu do pořádku ekzém a taky mě nebudou pálit rty a nebudu je mít šupinkaté, abych si ji konečně mohla vzít. Po několika týdnech čekání konečně nastal den D a já se rozhodla předvést se s tímhle božím odstínem světu. Aby jste tomu rozuměli. Hrozně se mi líbí všechny tmavé rtěnky a všechny divné barvy od šedých přes fialové, křiklavě růžové a oranžové, sytě červené až po divně hnědé a černé. A vzhledem k tomu, že sleduji spoustu zahraničních vlogerek, které tyhle odstíny nosí téměř neustále mi absolutně nepřijde nic divného na tom jít s jakýmkoliv takovým odstínem ven mezi lidi.
Takže zpátky k věci. S radostí jsem si rtěnku nanesla. Vypiplala různými triky k dokonalému vzezření a doladila jednoduchou fialovou linkou na očích. Výsledek byl zkrátka úžasný. Ještě dodám, že na sobě jsem neměla nic šíleného. Obyčejné šedé kalhoty a bílé tričko. V tomhle vzezření jsem tedy jako každý den vyrazila do práce. Celá cesta až tam probíhala úplně normálně. A to jsem schválně pokukovala jestli třeba v někom nevyvolá můj look nějaké podivné či negativní reakce. Ale zkrátka nic. Nikdo nemrkl ani okem.
Jenže pak jsem došla do práce a tam to začalo. Blbé komentáře kolegů o zombie, mrtvolách a chabém zdraví jsem přešla z úsměvem. Nějak jsem to i čekala, takže mi to bylo jedno. Jenže sotva jsem se vrhla do pracovního víru objevilo se, jako na potvoru vedení firmy. Ale vzhledem k tomu, že jsem byla zrovna v plném pracovním nasazení, tak jsem si nedělala starosti. Ještě chvíli se nic nedělo. Zákazníci, kterým jsem se věnovala s mou fialovou rtěnkou žádný problém neměli. Nikdo neutekl ani se nekřižoval, když ke mě šel. Pak se z ničeho nic objevil šéf a oznámil mi něco ve smyslu, že fialová je sice fajn, ale že vedení se to nelíbí, že to vzbuzuje zbytečné emoce. Zůstala jsem chvíli nevěřícně zírat. To jako vážně? Vždyť žijeme v 21. století. Je to jen rtěnka a nikdo jiný s tím problém nemá, říkala jsem si v duchu. Nerada, ale dělám vlny, takže jsem jen pokývala hlavou a za chvíli si šla tu fialovou krásu smýt. Ovšem rozhořčení a rozčarování nad vzniklou situací ve mě zůstalo. Do teď nechápu, jak je něco takového možné. V době, kdy se všichni ohání demokracií, svobodou názoru a tvrdí, jak je důležité být sám sebou a jít si za svým. Očividně jsem, ale naivní a žiji v jiné realitě než ostatní. Možná si říkáte, že z toho dělám zbytečně drama, ale občas i drobnosti dokážou člověka pěkně naštvat. Jsou zkrátka věci, které asi nikdy nepochopím. Včetně chování některých lidí.

Hektický březen

Ani jsem se nestihla rozkoukat a najednou je celý březen v tahu. Dělo se toho tolik, že ještě teď nevím, kde mi hlava stojí. Hodně se toho dělo v práci. Taky jsme byli asi na týden o velikonočních svátcích za mojí rodinou. Podařilo se mi jít jednou běhat a docela dost jsem toho nakreslila. Určitě zase bude článek ze skicáku. Ale pokud by se vám nechtělo čekat, tak teď docela často přidávám fotky z kreslení na svůj Instagram. Odkaz zde.
K mému vlastnímu překvapení se mi i hezky daří škrtat věci z jarního wishlistu. Z toho mám fakt radost.
Mimoto jste si určitě všimli, že venku už je konečně krásně. Moc jsem se už na teplo a vonící stromy těšila. Nejraději bych teď byla pořád někde v přírodě, ale práce nepočká.
Doufám, že duben nebude tak šílený a dostanu se i k nějakému tomu psaní tady na blog. Vážně mě pak mrzí, když je to tady zamrzlé. Hlavně když mám v záloze spoustu článků. Jen je napsat.

O žehlení a domácích pracích

Jako náctiletá jsem žehlení nesnášela. Komu by se taky v té době líbily jakékoliv domácí práce? Ale stejně jsem je musela vykonávat. Od holky se to tak nějak očekává, že k uklízení bude mít bližší a důvěrnější vztah než kluk. Rodiče se sice snažili mezi mnou a bratrem jednotlivé úkoly v rámci férovosti dělit, ale přiznejme si, že v praxi to moc nefungovalo. Stále existovaly věci, které jsem zásadně dělala jen já. Jako třeba již zmíněné žehlení. Rozhodně však nemůžu tvrdit, že jsem žehlila nějak extra často. Většinou stejně žehlila mamka. Asi se na to nemohla dívat.

Když jsem pak šla na vysokou a osamostatnila se, žehlení z mého života vymizelo úplně. Na kolejích jsem prala málokdy, protože tamní prací systém byl podivný a hlavně pračky byly děsné. Takže k praní jsem se uchylovala jen v naprosto nezbytném případě. Když to šlo, tak jsem všechno špinavé prádlo odvezla s sebou k rodičům, kde mi ho naše super moderní pračka vyprala v cukuletu a mamka protáhla pod žehličkou. Na konci víkendu jsem tak měla všechno čisté a vyžehlené. Tudíž něco jako žehličku jsem mezi svou nutnou výbavu nepočítala.
Popravdě si myslím, že kdybych dál bydlela někde sama, tak žehličku nevlastním do dnes. Zkrátka bych ji nepotřebovala, protože by mi to nepřipadalo důležité.

Realita je však taková, že od doby, co jsem se přistěhovala do Prahy a bydlím se svým Milým, tak jsem si žehlení docela oblíbila. Můj pohled se na tuhle dříve otravnou činnost úplně změnil. Jasně pořád se mi do ní občas nechce a někdy na mě vyprané prádlo kouká smutně i týden, ale když už se k tomu konečně dostanu, tak mě to opravdu baví a užívám si to. Nejraději mám když jsem sama doma. To si pustím nahlas písničky, audioknihu nebo zapnu nějaké dlouhé povídací video od některé oblíbené blogerky a jde se na věc.
Uvědomila jsem si jaká je to krásná relaxační činnost. Myšlenky nechám volně plynout a ničím se nestresuji. Zkrátka pohoda. U žehlení mě taky někdy napadají ty nejlepší myšlenky a nápady. Jako třeba když mi došlo, jak je to vlastně skvělé, že mám komu to prádlo žehlit. Takže pokaždé když teď žehlím, tak si uvědomím jaké mám štěstí a jak moc jsem vděčná za všechno dobré a krásné, co mě dosud potkalo. A to je na celé této činnosti to nejlepší. Má skoro meditativní účinky. Přiznejme si totiž, že jen málokdy si ve všem tom každodenním shonu uvědomujeme, jak moc bychom měli být vděční. Nebo si najdeme chvíli času jen pro sebe a naše myšlenky. Nezatracujme tedy pozitiva domácích prací a až příště budete žehlit, vysávat nebo mýt nádobí na chvíli se do té činnosti ponořte a uvidíte, co to přinese. Kromě pocitu vnitřního klidu a radosti z dobře odvedené práce vás to třeba i začne bavit.

Máte taky nějakou oblíbenou domácí práci? A kterou naopak absolutně nesnášíte? Za mě je to vytírání. A proč? To se dozvíte třeba v nějakém příštím článku.

Jen přežít další den

Znáte to když se probudíte a ještě než vylezete z postele tak začnete tušit, že dneska byste raději měli zůstat zachumlaní pod dekou a nevystrkovat nos. Je to takový neurčitý pocit. Dalo by se říct šestý smysl nebo intuice. Bohužel, ale málokdy můžete zůstat v té posteli a přečkat v bezpečí do dalšího dne. Většinou si hned z kraje uvědomíte, že ten den máte spoustu nevyhnutelných povinností. Obzvlášť takhle uprostřed týdne. Protože je, ale teprve ráno tak si ještě plní optimismu řeknete, že to bude určitě skvělý den a jdete se vrhnout do víru života. Jaká to naivní chyba.

Přesně s tímhle jsem se vzbudila dnes. Všechno vypadalo v pohodě, ale pak z ničeho nic se objevila a celou mě pohltila. Špatná nálada, otrávenost a nechuť. To si tak sedíte. Necháváte myšlenky plout kam se jim zachce a najednou se vám do mysli začnou vkrádat pochybnosti. Začnete mít špatné svědomí, že neděláte nic užitečného a pak to na vás padne. Pocit, že mrháte drahocenným časem, že jste malí a bezvýznamní a tak dále. V mysli se vám zjevují jen myšlenky na všechny vaše neúspěchy a všechno, co děláte špatně. A tím pro vás krásný den končí. Celý jeho zbytek je na nic. Všechno a všichni vás prudí. Na co sáhnete se pokazí. Je jedno, že venku svítí sluníčko a racionálně nemáte jediný důvod pro to být nešťastní nebo si na cokoliv stěžovat. Je konec. Teď už vám zbývá jen doufat, že to do večera nějak vydržíte a zítra se vzbudíte a bude to pryč.

Nesnáším když na mě padne tahle nálada. Za ty roky, co s ní svádím boj jsem nenašla způsob, jak ji porazit nebo aspoň zahnat. Je sice pravda, že za posledních několik let už její návštěvy nejsou tak časté, ale přesto se pořád vrací. Některých věcí, nálad a pocitů se zkrátka nezbavíte. Jsou vaší součástí. Člověk se asi s nimi hold musí naučit žít a přijmout je za své.

Stává se vám to někdy taky? Máte nějaký osvědčený způsob, jak se z takové nanicovaté nálady dostat? Vážně by mě to zajímalo, protože by se mi to určitě do budoucna hodilo.

Moje Whole30 - 4.týden. A co dál?

Včera byl poslední den mého snažení. Jsem na sebe fakt pyšná. Čtvrtý týden už byl docela hračka. Chutě mě nějak extrémně netrápily a návštěvu rodiny jsem taky přežila bez větší úhony. I když ty záviny od babičky byly opravdu lákavé, odolala jsem.
Cítím se teď skvěle. Nic mě nebolí, ekzém je tak na 99% pryč, jsem plná energie a hrozně dobře spím. A to je jen zlomek benefitů, které mi to přineslo. Největší radost mám z toho, že se teď vlezu do šatů na ples a sukně po babičce. Aby jste rozuměli šaty jsem měla naposledy na sobě na oslavu osmnáctých narozenin a to už je nějakou chvilku. A sukni mám ve skříni skoro rok a do teď jsem ji nevytáhla. Jinak pokud by vás přesně zajímalo kolik kilogramů mi za těch 30 dní zmizelo, tak je to přesně 6 kg. Přijde mi to neuvěřitelné. Dokonce mi už ani nechybí sladké. Bohatě si vystačím s ovocem.

A co bude dál? 

Dneska začala zaváděcí fáze. Takže jsem si na snídani dala ovesnou kaši, na kterou jsem se moc těšila. K mé nelibosti ve vločkách bylo i 20 %  pšeničné vlákniny, ale tak zkusila jsem to. Popravdě mi to až tak nechutnalo. A celé dopoledne mi bylo nějak divně od žaludku. S obilovinami tedy asi kamarádit moc nebudeme.
V příštích dnech bych chtěla vyzkoušet ještě mléčné výrobky. Hlavně nějaký sýr. Bez zbytku se klidně obejdu. Mléko jako takové mi nechybí. Obzvlášť po tom, co jsem se zamilovala do toho kokosového. Jogurty a kefíry jsem moc nejedla ani předtím.
Co se týče luštěnin, tak těm se asi budu vyhýbat dál. Vidím to maximálně tak na občas nějakou tu čočku nebo hrášek.
Za těch třicet dní jsem si na stravu ve Whole30 hrozně zvykla a nějak se mi ji nechce opouštět, ale protože ráda peču a chci to trochu volnější, tak se asi vrhnu na paleo stravu. S tím, že občas když nebude zbytí nebo na to budu mít vyloženě chuť si dám něco speciálního. Třeba pizzu nebo burrito. Uvidíme.
Momentálně jsem spokojená s tím, jak to je a dál sbírám informace a tipy na zdravější stravování. Každopádně jsem se rozhodla, že celý striktní program Whole30 si určitě zase zopakuji na jaře. Pravděpodobně v dubnu. Nechcete se někdo přidat?

Moje Whole30 - 3.týden

Poslední týden přede mnou. Ten třetí byl už o dost lepší než první dva. Zjistila jsem, že se vlezu do kalhot, které mě předtím hrozně vytáčely a zařezávaly se mi do kůže. Teď už mi sedí skoro perfektně. Uprostřed týdne jsem testovala oříšky. Dřív mě z nich svědilo patro. Teď jich můžu sníst celý balík a nic. Jsem z toho nadšená a v průběhu týdne jsem je párkrát zařadila do stravy. Taky se musím přiznat, že jsem měla uprostřed týdne brambůrky. Vím, že podle programu jsou v podstatě zakázané, ale už jsem to nemohla vydržet. Na druhou stranu mi "na chuť" stačila jedna malá miska a i tak už mi to pak přišlo hrozně slané a o ničem. Což si myslím, že je pokrok. Pořád jsem taky myslela na čokoládu, ale už ne tak zoufale a tragicky jako předtím. Ke konci týdne jsem se rozhodla vyzkoušet kokosové mléko. Dala jsem si ho do kafe, protože samotná černá káva mi prostě vůbec nejede. Já sice nejsem žádný kávový závislák a nepotřebuji ji mít každý den, ale občas si ji ke snídani dám ráda. Z výsledné kombinace kávy a kokosové mléka jsem byla nadšená. Vůbec mi momentálně kokosové mléko přijde jako naprosto geniální věc. Mohla bych ho jíst po lžičkách, ale samozřejmě jsem to neudělala. Každopádně myslím, že ho s radostí zařadím do běžné spotřeby. Taky bych ráda vyzkoušela ještě mandlové mléko.
Jinak pořád se cítím skvěle. Možná ještě líp než minulý týden. Ekzém už je skoro pryč, spím jak dřevo a ráno se probouzím vyspaná. Pomalu mi přestává dělat problém vyhrabat se ráno z postele. Taky mám pocit, že začínám být nějaká hyperaktivní a hrozně bych chtěla jít běhat a cvičit, ale to zatím pořádně kvůli ruce nemůžu. Taky mě už skoro nebolí klouby.
Jsem zvědavá co přinese poslední etapa. Jedu totiž na víkend za rodinou takže to bude asi dost test vůle. Kvůli všem těm dobrotám u babiček. Ale myslím, že to zvládnu.

Moje Whole30 - 2.týden

Chybí mi sladké a sýry. Většina mých myšlenek se točí kolem jídla. Furt koukám na recepty do kuchařek. Hlavně na moučníky, koláče a dezerty. Pomalu plánuji, co všechno upeču až bude konec. Taky se snažím vymyslet čím pak nahradím cukr. Po urputném hledání jsem jako možnost uvážila med a stévii. Tak uvidíme, co z toho pak bude.
Ke konci druhého týdne mě už pomalu přestává všechno to jídlo bavit. Vajíčka a maso se mi začíná trochu zajídat. Stejně tak zelenina. Takže vymyslet jídelníček na další týden není jen tak. Navíc jsem si v neděli poranila ruku. Tudíž pořádně nic nemůžu. A levou se všechno dělá dost blbě. Vážně jsem uvažovala, že s celým Whole30 seknu a raději si dám horkou čokoládu. Ale zatím jsem to nevzdala. Přece jen už trochu pozoruji nějaké pozitivní změny. Dobře spím, vůbec se necítím jak žok a ekzém se taky celkem lepší. Zkrátka se cítím fajn. Jen doufám, že ty chutě na sladké už konečně zmizí.

Moje Whole30 - 1.týden

Pokud jste četli o mých novoročních předsevzetích /zde/, tak víte, že jedním z bodů bylo vyzkoušet program Whole30. Neb nebyl důvod zrovna s tímhle otálet pustila jsem se s příchodem prvního pracovního týdne do toho. Hezky rovnou po hlavě. Tedy úplně po hlavě ne. Nejdříve jsem si přečetla knihu Whole30. Najdete v ní vše potřebné k tomu, aby jste se do programu mohli pustit. Dozvíte se o co se jedná, najdete tam různé tipy a odpovědi na nejrůznější otázky a dokonce i spoustu receptů.
Nebudu vám, tady zdlouhavě psát, jak to celé funguje. To si můžete dohledat sami. Jen vám ve zkratce vypíšu suroviny, které jsou během Whole30 vyřazeny z jídelníčku. Těmi jsou:

* mléčné výrobky
* obiloviny
* luštěniny
* cukr
* alkohol
* všechny průmyslově zpracované potraviny

Možná vás to trochu vyděsilo, ale pravdou je, že toho je ještě spousta, co jíst můžete. Jsou to:

* maso
* vejce
* zelenina
* ovoce
* ořechy a semínka

Pokud by jste si chtěli o celém Whole30 přečíst něco víc doporučuji knihu Jídlo na prvním místě. Nebo stačí zapátrat na internetu. Dneska už najdete spoustu stránek i česky zabývajících se touto tématikou.

Já jsem se tedy do programu pustila 4.1.2016. Což je zhruba týden. Jídelníček jsem si sestavila sama, protože mě úplně nebaví vařit přesně podle receptů. Raději si něco vymyslím sama s pomocí improvizace. Zatím mi to stačilo, tak uvidím jestli v průběhu dalších týdnů nebudu mít potřebu zapátrat po nějakých konkrétních receptech. Nemůžu si stěžovat, že bych nějak extra hladověla. Už po tom týdnu jsem si na nový stravovací režim zvykla celkem bez problémů. Jediné, co mi fakt chybí a na co neustále myslím je čokoláda. A obecně sladké. Což jsem, ale čekala. Vzhledem k tomu, že jsem naprostý cukrový závislák, a když jsem ve stresu jsem schopná sníst hromadu čokolády, zajíst ji želé bonbóny a to celé ještě zapít sladkou limonádou. Zkrátka jsem si moc dobře nedokázala představit, jak budu bez cukru fungovat. Očividně to, ale jde.
Pár dní jsem sice byla trošku podrážděná a unavená, ale jinak nemůžu říct, že bych měla nějaké velké abstinenční příznaky z nedostatku cukru. Na druhou stranu je fakt, že vzhledem k tomu, že se může ovoce, tak jsem měla za celý týden asi 2 banány, červené hrozny a zelené jablko. Takže nějaký cukr se mi pořád ve stravě objevuje, ale myslím, že oproti tomu, co jsem do sebe cpala dřív je to naprosté minimum.
První týden bych tedy shrnula, jako celkem pohodový. Opravdu jsem to čekala horší, tak uvidíme, jak to půjde dál.

Co jsem našla pod stromečkem

Vánoce jsou úspěšně za námi, Silvestr jsem letos taky přežila úspěšně, ale ještě pořád jsem vám nenapsala, co hezkého jsem dostala pod stromeček. Nebudu tady vypisovat všechno. Jen vám ukážu ty věci, ze kterých jsem měla o něco větší radost než z ostatních.
Mimochodem původně jsem chtěla nafotit vlastní fotky, ale protože světelné podmínky a čas jsou opět mým nepřítelem budou vám pro tentokrát muset stačit pro představu ty z internetu.

Objemově největším dárkem byla hra Talisman. Toužila jsem po ní už hrozně dlouho. Vztahuje se k ní totiž historka z dětství, kdy jsem ji hrála poprvé. Má nádherné ilustrace a už se nemůžu dočkat až si ji zahrajeme. Až teda přelouskám pravidla, které mají tak 30 stran.

Další radostí, kterou teď nosím pořád, byl přívěsek Targaryenů. Pokud jsem to snad ještě nezmiňovala, tak jsem velký fanoušek Hry o Trůny a zejména Targaryenů. Za posledních pár let dostávám k Vánocům pokaždé něco s jejich znakem. Takže už mám tričko, hrnek a přívěsek. Jsem zvědavá, co to bude příští Vánoce.

Že jsem naprosto propadla kosmetice Urban Decay je dávno známo. Proto jsem se i letos nemohla dočkat až vyjde nová Vice 4 paletka. Týdny před vydáním jsem sledovala všechny příspěvky a videa, která o této paletce vznikly. Zamilovala jsem si ji na první pohled. A vzhledem k loňským komplikacím se sehnáním Vice 3, jsem hned od začátku věděla, že ji musím mít hned jak se objeví. Nakonec mi byla slíbena k Vánocům. Takže jsem tušila, že ji pod stromečkem najdu, ale přesto jsem měla malé pochybnosti. Co když se vyprodala dřív než pro ni můj Milý stačil zajít? Naštěstí byly mé obavy zbytečné. Vice 4 pod stromečkem opravdu byla a já z toho mám obrovskou radost. Hned jak budu mít chvíli na nějaké to líčení s ní určitě to uvidíte na blogu.

U barviček ještě zůstaneme. Jako poslední jsem si totiž za přispění rodiny pořídila Promarker fixy. Jsem z nich absolutně nadšená a těším se až s nimi něco pořádného nakreslím. Celkem jich mám 15. Deset z toho jsou barevné základní barvy a pět jsou odstíny šedé. Možná na ně časem udělám nějaký samostatný článek. Zajímalo by vás to?

Co udělalo největší radost pod stromečkem vám?

Novoroční plánování

Začátek nového roku s sebou nese mnohá očekávání. Každý z nás třeba i jen ve skrytu duše doufá, že nový rok bude lepší a jiný než ten předchozí. Kdyby totiž všechno bylo stejné byla by to nuda, nemyslíte?
Proto si mnoho lidí plní radostného očekávání a odhodlání dávají do nového roku nejrůznější předsevzetí. Najde se sice i spoustu skeptiků, kteří tvrdí, že to nemá smysl, a že po pár dnech s tím seknete, ale tím se teď nebudu zabývat. Nikdy nemůžete vědět, jestli třeba letos se to konečně nezlomí a vy svých cílů opravdu dosáhnete. Přesně proto si dávám nová předsevzetí každý rok. Jsem totiž osoba s chorobnou touhou po organizaci, plánování času a navíc mě hrozně baví psát si nejrůznější seznamy. Takže kromě novoročních předsevzetí si dávám i roční cíle od narozenin do narozenin. To, abych toho náhodou neměla málo. Podle toho pak taky vypadá to plnění.
Mimoto mě taky baví číst si své touhy a přání zpětně. To si pak mnohem víc uvědomíte, jak moc jste se změnili, i když si připadáte pořád stejní. Některé cíle vám najednou přijdou strašně hloupé a zbytečné. Případně jako já můžete zjistit, že jste některé v průběhu let ztratili aniž by jste věděli, jak nebo proč. Přitom jich chcete dosáhnout pořád.
Letos jsem se rozhodla se s vámi o některé své cíle podělit. Budete, tak moct v průběhu roku vidět, jak moc se mi je daří či nedaří plnit. Takže pojďme na to.

Kreslení a Animace:
- kreslit víc architektury
- kreslit víc krajinek
- kreslit víc zvířat
- kreslit obrázky s pozadím
- kreslit každý den min. 20 minut
- zaplatit si kurz figurální kresby
- vyzkoušet nové techniky
- najít vlastní styl
- udělat animaci s medúzami
- udělat animaci s mořskou pannou
- udělat krátkou animovanou sketch na 30 s
- naučit se pořádně animovat chůzi
- pořídit si Animator´s Survival Kit
- pořídit si víc Promarkers fixů
- pokreslit aspoň tři celé skicáky

YT a Blog:
- dosáhnout 5000 odběratelů na YT
- překročit návštěvnost blogu 10 000
- získat 100 sledování na FB stránce
- natočit krátký film s příběhem
- přidávat na YT min. 1 video týdně
- vydávat nové články na blog 2-3 krát do týdne
- natočit video s nějakým jiným YouTuberem
- přispívat pravidelně na DeviantArt

Knihy a Filmy:
- přečíst všechny knihy v knihovničce
- přečíst 40 knih
- přečíst aspoň 3 knihy v Angličtině
- zrecenzovat alespoň 10 knih
- zrecenzovat alespoň 10 filmů
- vidět v kině 20 filmů
- zvýšit počet zhodnocených filmů na CSFD na 1500
- koupit alespoň 5 knih z Wishlistu

Ostatní:
- vyzkoušet program Whole30
- chodit alespoň 2 krát týdně běhat
- líčit se každý pracovní den
- vyzkoušet nějaký pletený účes aspoň 3 krát do týdne
- podívat se na Neuschweinstein
- víc třídit
- každý víkend chodit na procházky
- víc fotit
- jet k moři
- zbavit se úplně ekzému
- nechat si udělat tetování
- víc se vídat s kamarádkami
- zajít na představení do Národního divadla
- zlepšit Angličtinu
- znovu se domluvit Německy
- naučit se dorozumět Norsky

Spoustu mě toho určitě ještě napadne v průběhu roku. A aby jste viděli, že předsevzetí se dají plnit. Tak tady máte ještě seznam těch úspěšně splněných za minulý rok.

Co se povedlo v roce 2015
- Úspěšně jsem dokončila VŠ a získala titul BcA.
- Nezbláznila jsem se z dělání bakalářky.
- Začala jsem zase psát na blog a točit videa na YT.
- Získala jsem vlastní stativ a světlo na natáčení.
- Zbavila jsem se ekzému na zápěstí.
- Upekla jsem svoje první cupcakes.
- Pořád mám dobrou práci.
- Potkala jsem spoustu nových a úžasných lidí.
- Vyzkoušela jsem fialovou a růžovou barvu na vlasy a ombre.
- Zhodnotila jsem na CSFD 58 nových filmů.
- V kině jsem viděla 17 filmů. /Bude samostatný článek./
- Napsala jsem recenze na 12 filmů.
- Napsala jsem recenze na 4 knihy.
- Přečetla jsem 28 knih.
- Koupila jsem 23 knih.
- Vyzkoušela jsem Život bez pšenice.
- Zhubla jsem 4 kila.
- Pořídila si kosmetiku od Urban Decay.
- Začala jsem fušovat do SFX Makeupu.
- Začala jsem zase kreslit.
- Pořídila jsem si profesionální fixy.
- Pořídila jsem si 72 odstínů pastelek.
- Začala jsem se zase učit Norštinu.

Není toho málo, co myslíte?
Co se povedlo v loňském roce vám? A máte nějaká předsevzetí pro tento rok? Jak se k nim vůbec stavíte?

Sněhové stýskání

Chybí mi sníh a pořádný mráz. Nevěřila bych, že něco takového řeknu, ale je to tak. V posledních pár letech je to se sněhovou nadílkou dost bída. Hlavně v prosinci. Nezdá se vám? Popravdě si nemůžu vzpomenout kdy naposledy byl sníh na Vánoce. Že by za to mohlo globální oteplování? Těžko říct. Zatím jsem to nezkoumala. Nějak žiji v tom, že počasí si zkrátka dělá, co chce a na má přání z vysoka kašle.

Tajně, ale doufám, že se sníh objeví alespoň v lednu a únoru. Aspoň trochu. Ono totiž když se určitý cyklický řád začne ztrácet už i v přírodě, tak si začínám říkat, že je asi fakt něco špatně. V zimě má být zkrátka zima. Vzduchem mají lítat vločky. Mají vám mrznout tváře od mrazu. Na oknech mají být obrázky z ledu a na okapech viset rampouchy.

Abych si tuhle sněhovou idylku alespoň trochu přiblížila znovu jsem shlédla Frozen. A nejen to. Pořídila jsem si taky kalendář na příští rok a samolepky s motivem právě Frozen. K tomu jsem začala sjíždět online webkamery z Norska a poslouchat norské rádio. Oni tam totiž sníh mají. Minimálně za polárním kruhem. Pokud by jste to doteď netušili, tak já bych do Norska moc ráda. Kor teď v zimě kvůli tomu sněhu.

To však neznamená, že bych zanevřela na Prahu. Ta je pořád krásná a kouzelná i bez sněhu. Letos budu Štědrý den trávit v práci, máme naštěstí otevřeno jen krátce, takže se pak jako loni půjdeme s Milým projít po centru Prahy a nasát nějakou tu vánoční atmosféru. Už se moc těším.

Jak jste na tom se zimou a sněhem vy? Máte ji rádi? Nebo jste spíš letní typ a láká vás víc teplo a moře? A kde letos trávíte Vánoce?

Protivní lidi

Předpokládala jsem, že prosinec nebude žádný med. Ono totiž když pracujete někde, kde se prodávají věcí, tak je to v tenhle krásný adventní čas na palici. 95% svého času teď trávím buď v práci nebo spánkem. A stejně jsem furt unavená. Zbylých 5% mám na všechno ostatní. Takže totálně nic nestíhám. Už se těším, až budou svátky. Mám celé 4 dny volna pak 2 dny práce a zase 4 dny volna. Nemůžu se dočkat. Možná se konečně trochu vyspím a k něčemu užitečnému se i dostanu. Třeba k psaní smysluplných článků nebo točení videí. Nebo ke čtení. Ano, jsem tak utahaná, že nemám ani sílu si číst. A to už je co říct.

Nejhorší ze všeho, jsou ale všichni ti cizí lidi kolem. Nejen, že do mě věčně někdo šťouchá v MHD, ale i na ulici je pomalu těžko se jim vyhnout. Kromě toho začínají být lidi děsně nepříjemní a protivní a otravní. Vymýšlí si kraviny, mají blbé dotazy a vůbec mě vytáčí. Dokonce z toho všeho začínám mít chvílemi tik v oku. Já totiž abych pravdu řekla, tak obecně lidi moc nemusím. Jsem v zásadě hrozně asociální a samotářský člověk. Velké davy lidí mě deptají a ve větší společnosti se necítím ve své kůži. Takže si asi dokážete představit, jak moc mimo svou komfortní zónu teď každý den jsem když za ten jediný den musím komunikovat s více jak stovkou lidí. Kolikrát je to jen pár vět. Jenže když těch pár vět omíláte pořád dokola, tak vám z toho taky začne pěkně hrabat. Ještě, že Vánoce jsou jen jednou do roka. To nákupní šílenství je totiž neskutečné. 

Jak si užíváte adventní čas vy? A máte u vás sníh? Tady v Praze jsem neviděla ještě ani vločku. 

Tipy na Vánoční dárky

Venku je den ode dne chladněji, prosinec se pomalu blíží a to znamená jediné. Přichází vánoční čas. Což kromě adventních nedělí, vůně cukroví a rodinné pohody představuje i přemýšlení nad tím, co nadělit svým drahým pod stromeček. Věřím, že nejsem jediná, kdo si každý rok láme hlavu s tím, co komu pořídit. Proto jsem se letos rozhodla sestavit inspirační seznam věcí, které by se jako vánoční dárek mohly osvědčit. Třeba to někomu z vás pomůže s výběrem toho pravého.

* Pro všechny *

1, Kniha, DVD, CD
Věci z této kategorie považuji za nejvíc univerzální. Popravdě od doby co pracuji v knihkupectví ode mě nikdo ani nic jiného než knihy a tomu podobný sortiment nedostává. K mému štěstí mají lidé, které obdarovávám knihy rádi. Skvěle se mi osvědčily i křížovky. Obzvlášť ty pro seniory. A také letošní největší hit Antistresové omalovánky pro dospělé. Pokud knižní sortiment není vyhovující, pak je další volbou třeba DVD s oblíbeným filmem či CD s hudbou, která se danému člověku líbí.

2, Oblečení
Měkké dárky jsou vždycky takové rozporuplné. Záleží totiž od koho ho dostanete. Mně osobně nikdy nevadily. Ono totiž nové pyžamo, ponožky nebo svetr se hodí vždycky. Nejdůležitější a asi nejtěžší je trefit se do vkusu a velikosti obdarovávaného. Mně se osvědčily trička s motivy oblíbených kapel či seriálů.

3, Pečující kosmetika
Když už nevíte co vymyslet, v drogeriích a supermarketech se v tuhle dobu dá najít spousta nejrůznějších dárkových sad s pečující kosmetikou všeho druhu. Nabídka je nekonečná, jak pro muže tak pro ženy. Je to dárek, který rozhodně neurazí a je praktický. Osobně mám praktické dárky ráda. Navíc pokud se vám stane, že dostanete třeba tři šampony nebo pět sprchových gelů nevěšte hlavu. Aspoň budete mít na příštích pár měsíců zásobu a nebudete muset kvůli tomu do drogerie, kde by jste jinak utratili hromadu peněz. Já totiž pokaždé když jdu do drogerie, tak do košíku přihodím něco, co vlastně vůbec nepotřebuji, ale hrozně to chci.

4, Ručně vyrobený dárek /obrázek, keramika, šperk, etc./
Pokud jste zruční či jinak talentovaní, není nic lepšího než tuto svou dovednost využít k výrobě vánočních dárků. Každý jeden bude originál a obdarovaný bude potěšen, že jste si s výrobou právě toho jeho dali práci a věnovali mu svůj čas. I když to je třeba jen nějaká kravina, které bude zbytek roku stát na poličce a bude se na ni prášit. Ručně dělané dárky zkrátka potěší nejvíc. Obzvláště rodinní příslušníci mají takové dárky rádi.

5, Dárkový poukaz
Zážitky prý člověku zůstanou na celý život. Darovat někomu třeba masáž, pobyt v lázních, seskok padákem nebo třeba kurz pletení nebo jiné činnosti, která daného člověka zajímá je výborný nápad. Navíc takový poukaz nemusíte ani nijak složitě balit. Stačí jej dát do pěkné obálky a máte hotovo. Dneska existují už i specializované firmy a webové stránky, na takové poukazy. A také spousta firem nejrůznější poukazy na své služby nabízí. Případně se s nimi dá domluvit.

* Pro ženy *

1, Boty
Říkejte si co chcete, ale každou ženu potěší nové boty. Ať už jsou to patnácticentimetrové podpatky nebo pořádné pohorky. Hlavně se ujistěte, že máte správnou velikost, a že jste se trefili do stylu a vkusu ženy, kterou obdarováváte.

2, Šperk
Je známo, že diamanty jsou nejlepším přítelem ženy. Ve skutečnosti však nejde jen o diamanty, ale obecně o šperky. Neznám ženu, která by neměla alespoň jeden oblíbený přívěsek, prstýnek nebo náramek. Hold to je nějak v nás už od pradávna zdobit se nejrůznějšími plíšky, řetízky, šňůrkami a korálky. Mimoto šperků není nikdy dost.

3, Dekorativní kosmetika
Tuhle kategorii snad nemusím ani nijak extra rozvádět do detailů. Pokud vaše drahá či kamarádka není vyloženě vysazená na šminky minimálně s parfémem nemůžete šlápnout vedle. Jen si zjistěte jaký typ vůní má ráda.

4, Spodní prádlo
Tohle je poněkud ošemetný dárek. Nejlepší je když si jej žena vybere sama a vy jí ho jen zaplatíte. Ono totiž vlastnit aspoň jedno opravdu pěkné a luxusní spodní prádlo není nikdy na škodu. A každá se chce cítit jako princezna, to mi nevymluvíte.

5, Něco do domácnosti
Pokud je dívka či žena, pro kterou dárek vymýšlíte nadšená kuchařka či dekoratérka máte vyhráno. Takové stačí pořídit cokoliv do domácnosti a bude mít radost. Kuchyňského náčiní není nikdy dost. Vždycky se hodí nějaká nová vychytávka nebo nový elektronický přístroj. To když se chcete opravdu předvést a pořídit třeba mixér nebo odšťavňovač nebo podobnou hračku. Stejně tak nové záclony, přehozy, povlečení a různé "lapače prachu" jako sošky, svíčky, rámečky, dózy, etc. Je toho milion.

* Pro muže* 

1, Hodinky
Stejně jako mají ženy rády šperky mají muži rádi hodinky. Neznám snad jediného, který by se nerozplýval nad pěknými hodinkami. Takže pokud vám nevadí trochu investovat hodinky jsou skvělá volba. Jsou praktické, vydrží dlouho a navíc je uvidí každý den.

2, Diář
Pěkný elegantní diář se hodí vždycky. Je to velmi praktický dárek a já si myslím, že muži právě ty praktické dárky umí ocenit nejvíce.A pokud se vám diář nezdá jako to pravé zkuste místo něj zvolit kalendář. Tam jsou aspoň obrázky.

3, Lístek na festival/koncert/sportovní zápas
Víte o nějaké akci či kapele, kterou váš drahý či kamarád má rád? Pak není nic jednoduššího než ho překvapit lístek na danou událost. Určitě jej tím potěšíte. A třeba vás i vezme s sebou, když o to budete stát. Mimoto všemožných akcí tohoto typu se u nás pořádá nepřeberně, takže určitě narazíte ně něco vhodného. Lístky bývají k prodeji hodně brzy před danou akcí, tak si hlavně dejte pozor ať jejich nákup neprošvihnete.

4, Holící strojek
Tak jako ženy pečují o své vlasy, tak se většina mužů stará o své vousy. Ať už se jich pravidelně zbavují nebo si jich naopak nechávají narůst, co nejvíce. Pokud se jich tedy pravidelně zbavují pak je ideálním dárkem nějaký šikovný pomocník. Kromě holícího strojku to může být třeba i břitva. To už záleží na preferencích daného muže. Takže další praktický dárek, s kterým nemůžete šlápnout vedle.

5, Technická hračka
Říká se, že muži jsou jako velké děti. Hrozně rádi si hrají. Pořiďte jim třeba nějakou složitější stavebnici, helikoptéru na vysílačku nebo třeba hlavolam. Uvidíte, že se tím zabaví na dlouhé hodiny. Ideální dárek třeba pro bráchu.



Tím jsem všechny své nápady vyčerpala. Tedy ne úplně, ale jako základ by to mohlo stačit. Co myslíte? Už máte dárky pro své blízké vymyšlené či snad dokonce už koupené a zabalené? Dejte vědět v komentářích.

Zase o rok víc

Máme listopad.
Dneska mám narozeniny a jako každý rok je to pro mě období polemizování a ohlížení se za rokem předchozím. Letos jsem si řekla, že v rámci pozitivního myšlení nebudu smutnit nad tím, co všechno jsem zase nestihla a nesplnila, ale naopak. Raději bych se chtěla radovat nad tím, co jsem za ten rok dokázala.
Takže abychom si to pro začátek nějak shrnuli.

* Dokončila jsem úspěšně bakalářské studium.
* Stále mám práci.
* Stále mám kde bydlet a co jíst.
* Stále jsem se svým Milovaným.
* Píšu recenze na filmy.
* Ze stravy jsem vyřadila pšenici.
* Zařídila jsem si všechny doktory v Praze.
* Zase jsem začala kreslit.
* Zase jsem začala natáčet videa a fotit.
* Zase jsem začala přispívat na blog.
* Zase jsem se pustila do studia norštiny.
* Konečně jsem si vyrobila vílí křídla.
* Sehnala jsem pár knih, o kterých jsem si myslela, že jsou už nesehnatelné.
* Vrátila jsem se k zájmům z "dětství".
* Potkala jsem a skamarádila se hned s několika úžasnými lidmi.
* Zbavila jsem se téměř ekzému. Hlavně na zápěstí.
* Upekla jsem svoje první cupcakes.
* ...a mnoho dalšího.


Věřím, že kdybych přemýšlela déle určitě bych toho vymyslela ještě spoustu z čeho mít radost. Upřímně, ale musím konstatovat, že na příští rok mám poněkud ambicioznější cíle. A jen doufám, že se mi jich podaří splnit co nejvíce.

Už v pubertě jsme si s kamarádkami sepisovaly "narozeninové smlouvy", o tom co do daného věku chceme stihnout nebo udělat. Některé mám ještě do dneška schované. Při posledním třídění těchto nostalgických dokumentů jsem dokonce narazila na seznam "životních cílů", jenž jsem si sepisovala když mi mohlo být tak 12. Možná i méně. Bylo to docela úsměvné. Hlavně ty body jako potkat se s herci z Harryho Pottera a podobné. Pak tam, ale bylo i pár takových, které mi až vyrazily dech. Například bod, který se zabýval ochrannou přírody a zvířat. Tehdy jsem si uvědomila, jak moc jsem se od té doby změnila. A jak moc se změnily i mé priority. Když si vzpomenu, co jsem si představovala v patnácti a později v osmnácti či dvaceti, že budu dělat až mi bude tolik co mi je teď, nestačím se divit. Kam se ztratila ta holka s velkými plány, ambiciózními představami a plná cílevědomosti?
Očividně se spousta těch plánů ztratila někde cestou k dospělosti. Ačkoliv já si dospělá vůbec nepřipadám. Zkrátka jsem si spoustu věcí představovala úplně jinak než, jak jsou teď. Přesto nemůžu říct, že bych byla nešťastná nebo nespokojená. To vůbec. Jsem vděčná za každý den a každou novou zkušenost. Ráda bych ale vyhrabala některé staré sny a cíle a přivedla je znovu k životu. Neb jsem si uvědomila, že některé sny ač zahrabány pod nánosem času stále mají sílu jako když jsem se pro ně nadchla poprvé. Některé snad i s větší intenzitou a naléhavostí.
Za rok uvidíme, jak moc se jim podařilo opravdu se prosadit.

Máte vy nějaké cíle a plány, které by jste chtěli stihnout do určitého věku? Plánujete vůbec takhle dopředu či se necháváte volně unášet tím, co určitý čas přinese? Nebo máte věci, které by jste prostě jen chtěli stihnout během života?

Vánoční nákup v IKEA

Na pořádném nákupu v IKEA jsem nebyla už ani nepamatuji. Ne, že bychom tam vůbec nechodili, ale když tam jdeme s mým Milovaným, tak ji většinou prolítneme během deseti minut. Cestou pobereme pro co jsme přišli a konec. Takže už se mi strašně dlouho nepodařilo si v klidu a pomalu prohlídnout všechny vystavené bytečky a pokoje. A protože jsem se rozhodla, že letošní Vánoce budou ve skandinávském stylu, IKEA byla jasná volba pro nákup přesně takových severských dekorací.
V sobotu ráno jsem si tedy přivstala, abych už na osmou hodinu byla na Zličíně, kde jsme měly sraz se dvěma kamarádkami. Nejdřív jsme si na posilnění daly kafe ve Starbucks a potom už hurá nakupovat. Původně jsme plánovaly, že se tam i najíme, ale potom, co jsme každá měla plnou obří tašku s nákupem jsme se raději vydaly rovnou domů. 

Kromě ryze praktických věcí, které jsem potřebovala do domácnosti jako dózy, mísy a podložka pod laptop, jsem nakoupila hlavně vánoční věci.

V první řadě a můj hlavní cíl - mini stromeček. K němu pak příhodný květináč a nějaké vánoční ozdoby.

Neodolala jsem nakonec ani vánočním ubrouskům. A povlakům na polštáře se soby/jeleny. Akorát jsem si naivně myslela, že budou dost velké na polštáře od gauče. Samozřejmě, že nejsou. Takže budu muset ještě pro nové polštáře.

A možná rovnou ještě přihodím nějaké věci, které jsem tam raději nechala. I když jsem měla sto chutí si je odnést taky. Rozhodně se, ale musím vrátit pro povlečení, běhoun a možná i skleničky a misky. Losa a a věnec hold tak nutně nepotřebuji.

Jinak původně jsem vám chtěla celý nákup nafotit, ale světelné podmínky tomu nepřejí a navíc jsem si říkala, že pak nafotím hotové vánoční dekorace v celém bytě a udělám na to článek zvlášť.

Chodíte rádi do IKEA nebo se tomuto obchodu z daleka vyhýbáte? A máte na letošní Vánoce vymyšlené nějaké téma nebo barevné ladění?

Bílý design

Všimli jste si někdy, že snad všechny úspěšnější a známější beauty, fashion, lifestyle, food a další blogerky mají bílou jako hlavní barvu designu svého blogu? A nejde jen o ty vyloženě "slavné". K tomuto zjištění jsem došla nedávno a to, když jsem si procházela nominované blogy na letošní Blogerku roku. Přísahám, že tak 90% holek, na které jsem klikla měly bílý design. Až mi to přišlo divné. A taky nudné. Zajímalo by mě, jestli to má nějakou souvislost právě s úspěšností blogu.
Já chápu, že jednoduchý bílý design je chytrá volba a hodně dělá i rozvržení stránek a styl písma. Avšak mám dojem, že takhle se člověku po čase a zpětně začnou všechny blogy slívat a když se pak snažíte třeba někoho dohledat, tak to jde podle vzhledu stránky dost těžko. Když ho mají všichni tak zatraceně podobný.
Bílá na pozadí je dobrá volba hlavně kvůli fotkám. Působí to pak možná o něco čistěji a "profesionálněji". Ale já bych se s touhle barvou na svých stránkách sžít nedokázala. Zkrátka to není můj styl. Nejblíž k bílé, co jsem s designem kdy byla, tak bylo v době, kdy byly všude sedmikrásky. Ale mnohem raději mám žluté a okrové odstíny jako doplňkové barvy k barvě hlavní. To můžete vlastně i vidět na současném designu.

Design stránek je jedna z nejdůležitějších věcí, která působí na čtenáře. A je fakt, že spousta lidí nedokáže barvy sladit, tak aby se to pak dalo číst. I já s tím měla ze začátku problém. Teď už to snad dokážu nějak vychytat.
Co myslíte? Máte raději jednoduchý minimalistický bílý design blogů nebo raději něco originálního a barevnějšího? A jak se vám vůbec líbí ten zdejší? Čte se vám z něj dobře? Jak na vás použité barvy působí?
Hrozně by mě vaše odpovědi a názory na tyhle otázky zajímaly. Tak pište do komentářů. Budu se těšit.