Tuhle otázku si kladu už pár týdnů.
Po tom, co se mi podařilo úspěšně dokončit bakalářské studium se po počáteční radosti a zklidnění v mé mysli usadilo plno všetečných otázek na budoucnost.
Co teď budu dělat se svým životem? Mělo to studium smysl? Co chci dělat? Čeho chci dosáhnout? A tak dále.
Je jich milion a jedna. Určitě vás taky nějaké další napadnou.
Co, ale s nimi? Ze začátku jsem je ignorovala a ještě plná nadšení plánovala do čeho všeho se pustím. Jenže dny ubíhají a já se zatím nepustila do realizace téměř ničeho. Po všech těch nervech jsem upadla do stádia apatie a posledních pár dní mám pocit, že jen zaplácávám drahocenný čas a přežívám ze dne na den bez toho aniž bych se někam dál pohnula.
Hrozně mě to ubíjí a kazí mi to náladu. Nejhorší je, že v tomhle rozpoložení nemám vůbec na nic chuť. Jsem skoro ze všeho otrávená, líná a nic mě nebaví. Takže to řeším tím, že se cpu jak kyselina, z čehož mám ještě nanicovatější náladu nebo hraju hry na počítači. Abych utekla před realitou. Přiznejme si to, že to je hlavní poslání her a taky hlavní důvod proč vůbec lidi počítačové hry hrají a mají je tak rádi. Je to v dnešní době dokonalý únik od problémů a reality.
A fakt, že si tohle všechno uvědomuji na celkovém stavu moc nepřidává. Zatím. Silně doufám v to, že se brzy dost naštvu sama na sebe a začnu s tím vším něco dělat. Třeba jako dostatečný impuls postačí zveřejnění tohohle článku. Sice nemá pořádně hlavu a patu. A plácám tu páté přes deváté, ale to se snad dalo čekat, ne?
Docela by mě zajímalo jestli máte taky někdy takové apatické nálady a nanicovaté myšlenky. A hlavně, jak se vám je daří překonat?
Žádné komentáře:
Okomentovat