Jako náctiletá jsem žehlení nesnášela. Komu by se taky v té době líbily jakékoliv domácí práce? Ale stejně jsem je musela vykonávat. Od holky se to tak nějak očekává, že k uklízení bude mít bližší a důvěrnější vztah než kluk. Rodiče se sice snažili mezi mnou a bratrem jednotlivé úkoly v rámci férovosti dělit, ale přiznejme si, že v praxi to moc nefungovalo. Stále existovaly věci, které jsem zásadně dělala jen já. Jako třeba již zmíněné žehlení. Rozhodně však nemůžu tvrdit, že jsem žehlila nějak extra často. Většinou stejně žehlila mamka. Asi se na to nemohla dívat.
Když jsem pak šla na vysokou a osamostatnila se, žehlení z mého života vymizelo úplně. Na kolejích jsem prala málokdy, protože tamní prací systém byl podivný a hlavně pračky byly děsné. Takže k praní jsem se uchylovala jen v naprosto nezbytném případě. Když to šlo, tak jsem všechno špinavé prádlo odvezla s sebou k rodičům, kde mi ho naše super moderní pračka vyprala v cukuletu a mamka protáhla pod žehličkou. Na konci víkendu jsem tak měla všechno čisté a vyžehlené. Tudíž něco jako žehličku jsem mezi svou nutnou výbavu nepočítala.
Popravdě si myslím, že kdybych dál bydlela někde sama, tak žehličku nevlastním do dnes. Zkrátka bych ji nepotřebovala, protože by mi to nepřipadalo důležité.
Realita je však taková, že od doby, co jsem se přistěhovala do Prahy a bydlím se svým Milým, tak jsem si žehlení docela oblíbila. Můj pohled se na tuhle dříve otravnou činnost úplně změnil. Jasně pořád se mi do ní občas nechce a někdy na mě vyprané prádlo kouká smutně i týden, ale když už se k tomu konečně dostanu, tak mě to opravdu baví a užívám si to. Nejraději mám když jsem sama doma. To si pustím nahlas písničky, audioknihu nebo zapnu nějaké dlouhé povídací video od některé oblíbené blogerky a jde se na věc.
Uvědomila jsem si jaká je to krásná relaxační činnost. Myšlenky nechám volně plynout a ničím se nestresuji. Zkrátka pohoda. U žehlení mě taky někdy napadají ty nejlepší myšlenky a nápady. Jako třeba když mi došlo, jak je to vlastně skvělé, že mám komu to prádlo žehlit. Takže pokaždé když teď žehlím, tak si uvědomím jaké mám štěstí a jak moc jsem vděčná za všechno dobré a krásné, co mě dosud potkalo. A to je na celé této činnosti to nejlepší. Má skoro meditativní účinky. Přiznejme si totiž, že jen málokdy si ve všem tom každodenním shonu uvědomujeme, jak moc bychom měli být vděční. Nebo si najdeme chvíli času jen pro sebe a naše myšlenky. Nezatracujme tedy pozitiva domácích prací a až příště budete žehlit, vysávat nebo mýt nádobí na chvíli se do té činnosti ponořte a uvidíte, co to přinese. Kromě pocitu vnitřního klidu a radosti z dobře odvedené práce vás to třeba i začne bavit.
Máte taky nějakou oblíbenou domácí práci? A kterou naopak absolutně nesnášíte? Za mě je to vytírání. A proč? To se dozvíte třeba v nějakém příštím článku.
Žádné komentáře:
Okomentovat