Znáte to když se probudíte a ještě než vylezete z postele tak začnete tušit, že dneska byste raději měli zůstat zachumlaní pod dekou a nevystrkovat nos. Je to takový neurčitý pocit. Dalo by se říct šestý smysl nebo intuice. Bohužel, ale málokdy můžete zůstat v té posteli a přečkat v bezpečí do dalšího dne. Většinou si hned z kraje uvědomíte, že ten den máte spoustu nevyhnutelných povinností. Obzvlášť takhle uprostřed týdne. Protože je, ale teprve ráno tak si ještě plní optimismu řeknete, že to bude určitě skvělý den a jdete se vrhnout do víru života. Jaká to naivní chyba.
Přesně s tímhle jsem se vzbudila dnes. Všechno vypadalo v pohodě, ale pak z ničeho nic se objevila a celou mě pohltila. Špatná nálada, otrávenost a nechuť. To si tak sedíte. Necháváte myšlenky plout kam se jim zachce a najednou se vám do mysli začnou vkrádat pochybnosti. Začnete mít špatné svědomí, že neděláte nic užitečného a pak to na vás padne. Pocit, že mrháte drahocenným časem, že jste malí a bezvýznamní a tak dále. V mysli se vám zjevují jen myšlenky na všechny vaše neúspěchy a všechno, co děláte špatně. A tím pro vás krásný den končí. Celý jeho zbytek je na nic. Všechno a všichni vás prudí. Na co sáhnete se pokazí. Je jedno, že venku svítí sluníčko a racionálně nemáte jediný důvod pro to být nešťastní nebo si na cokoliv stěžovat. Je konec. Teď už vám zbývá jen doufat, že to do večera nějak vydržíte a zítra se vzbudíte a bude to pryč.
Nesnáším když na mě padne tahle nálada. Za ty roky, co s ní svádím boj jsem nenašla způsob, jak ji porazit nebo aspoň zahnat. Je sice pravda, že za posledních několik let už její návštěvy nejsou tak časté, ale přesto se pořád vrací. Některých věcí, nálad a pocitů se zkrátka nezbavíte. Jsou vaší součástí. Člověk se asi s nimi hold musí naučit žít a přijmout je za své.
Stává se vám to někdy taky? Máte nějaký osvědčený způsob, jak se z takové nanicovaté nálady dostat? Vážně by mě to zajímalo, protože by se mi to určitě do budoucna hodilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat