S myšlenkou, že je třeba něco změnit na stávající stravě jsem si pohrávala už nějakou tu dobu. Jen jsem se pořád nemohla rozhoupat a nevěděla, jakým směrem se vydat. Nejrůznější stravovací návyky mi nejsou cizí. Četla jsem už spoustu knih o vegetariánství a veganství. Ale přestože jsem člověk, který bez masa nemá problém vydržet delší dobu, tak mám moc ráda steaky a masa se zkrátka vzdávat úplně nechci.
Pak jsem někdy na jaře narazila na knihu Život bez pšenice a navíc poznala slečnu, jejíž celá rodina nejí pšenici už delší dobu. Nebudu zapírat, že když jsem poprvé slyšela o myšlence vyřazení pšenice a lepku z jídelníčku ťukala jsem si na hlavu, co je to za nesmysl. Říkala jsem si, že bych to v životě nemohla bez pečiva přežít. Když totiž vaši snídani tvoří především croissanty, plněné čokoládové taštičky, donuty, koblížky, koláče a další. Na oběd máte sendviče nebo plněné bagety a ke všemu ostatnímu přikusujete kaiserku nebo chleba. Rychle nabudete dojmu, že bez pečiva umřete hlady.
Pořád to, ale ve mě hlodalo a tak jsem si řekla, že si tu knížku Život bez pšenice aspoň přečtu. Asi po prvních padesáti stránkách jsem byla tak vyděšená, že jsem sekla se vším pečivem v podstatě ze dne na den. Taky jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám. Že když mi to nebude vyhovovat, tak s tím můžu zase přestat.
Neb je kniha plná děsivých faktů a studií četla jsem ji celkem dlouho. Zjistila jsem, že pšenice způsobuje díky genetickým mutacím, které prodělala neuvěřitelné množství zdravotních problémů od cukrovky přes zhoršení schizofrenie až po demenci. Ovlivňuje kromě střev i spoustu dalších orgánů jako játra, srdce a mozek. Je toho zkrátka spousta. Otázkou zůstává na kolik jsou ty studie pravdivé.
Každopádně pšenice byla odstraněna z mého jídelníčku. Takže prvních pár dní jsem při nakupování trávila zase o něco víc času než normálně. Ono než zjistíte v čem všem ta pšenice ani lepek nejsou, tak to chvíli trvá. Musíte si u všeho poctivě přečíst složení.
Po zhruba týdnu až dvou už jsem měla vyhmátnuté, co si vzít můžu a co ne. Přestala jsem v obchodě pokukovat po regálech s pečivem a začala je obcházet bez povšimnutí. Taky jsem se začala cítit líp.
Momentálně po těch 40 dnech už na žádné pečivo nemám ani pomyšlení. V obchodě je úplně ignoruji. Když jdu ráno kolem pekařství, z kterého se line vůně teple upečených croissantů ani to se mnou nehne. Zvykla jsem si jíst saláty, sýry, šunku a další věci bez toho aniž bych k tomu musela přikusovat chleba. Občas když si koupím nějakou pomazánku, tak si ji dám s žitným knäckebrotem.
Po zhruba týdnu až dvou už jsem měla vyhmátnuté, co si vzít můžu a co ne. Přestala jsem v obchodě pokukovat po regálech s pečivem a začala je obcházet bez povšimnutí. Taky jsem se začala cítit líp.
Momentálně po těch 40 dnech už na žádné pečivo nemám ani pomyšlení. V obchodě je úplně ignoruji. Když jdu ráno kolem pekařství, z kterého se line vůně teple upečených croissantů ani to se mnou nehne. Zvykla jsem si jíst saláty, sýry, šunku a další věci bez toho aniž bych k tomu musela přikusovat chleba. Občas když si koupím nějakou pomazánku, tak si ji dám s žitným knäckebrotem.
Ovšem pořád není můj jídelníček dokonalý. Už se sice po jídle necítím jako anakonda nebo, že mám v břiše kamení. Zmizely mi asi 4 kila, ale zjistila jsem, že tu chybějící pšenici v mnoha případech nenahrazuji ideální stravou.
Zejména u snídaní. Jsem prostě zvyklá snídat něco sladkého. Což není úplně dobré. Proto bych se ráda dál zaměřila na omezení cukru. K tomu mě navedla kniha Sladký život bez cukru. Přesně se, ale podle ní řídit nehodlám, protože je na mě trochu moc extremistická. Podle ní je totiž dobré vyřadit kromě všeho sladkého i ovoce. To totiž taky obsahuje fruktózu.
Každopádně minimálně všechen rafinovaný cukr bych ráda úplně vyřadila. Taky bych chtěla do jídelníčku víc protlačit zeleninu. Mám ji ráda, akorát jsem líná se s ní dělat. Přitom ji stačí kolikrát jen nakrájet.
S pšenicí jsem tedy na dobro skončila. Jen asi jednou nebo dvakrát se stalo, že jsem si ji dala. Ale hold když jste na návštěvě třeba u babičky a dostanete polívku s kapáním, tak jí to přece neotlučete o hlavu, že zapomněla. To se stane. A já nejsem typ, co by kvůli něčemu takovému vyváděl. Pro jednou mě to nezabije, když sním pár nudlí nebo trochu mouky, co se v ní obalovaly řízky. Hostitele na to, ale upozorním a pro příště je vyřízeno.
Jediná věc, kterou ještě musím vymyslet je pečení. Hrozně ráda totiž peču. Hlavně muffiny a cupcaky. Naštěstí, ale existují v dnešní době relativně dostupné náhražky za pšeničnou mouku.
Jak jste na tom se zdravou stravou vy? Dodržujete nějaká pravidla zdravého stravování nebo prostě jíte, co se vám chce a neřešíte to?
