Podzimní 4FANS

Tuto sobotu tj. 4.10.2014 jsem byla na 4FANS v PVA EXPO Letňany v Praze. Těm z vás, co to nic neříká, tak šlo v podstatě o akci kolem YouTube komunity. To znamená, že tam byli YouTubeři z Česka, Slovenska a dokonce i speciální hosté ze zahraničí. Byla jsem tam celkově asi 2 hodiny, což se může zdát, jako málo, ale můžu vám upřímně říct, že mně to docela stačilo. Ale o tom později.
Na začátek musím říct, že skoro do poslední chvíle jsem nevěděla jestli na 4FANS vůbec půjdu. Na jednu stranu jsem se chtěla potkat s lidmi, které jsem díky YT poznala, na druhou mě obecný program akce nijak extra nelákal. Nakonec rozhodl fakt, že ve stejnou dobu se konalo FOR HOBBY, kam měl namířeno Honzi. A tak jsem tedy nakonec šla. Než došlo na den akce díky videím a statusům ostatních jsem se začala i docela těšit. Zkrátka jsem začala být zvědavá jaké to bude.
Na místo jsme v den konání dorazili kolem desáté hodiny. Nejdřív jsem si prošla ostatní haly, když už jsem tedy měla tu možnost a kolem jedenácti se dostala do haly, kde se pořádalo 4FANS. Hned u vstupu byla hromada lidí. Což se dalo čekat, ale stejně mě to poněkud rozladilo. Já totiž velké mačkající se davy jako sardinky zrovna nemusím. Ale kdo ano, že? Když jsem se probojovala dovnitř rozhodla jsem se nejdřív obhlédnout prostor a až potom se dívat po  někom známém. Respektive po někom, kdo zná i mě a není to jen úplně cizí člověk, kterého já znám a sleduji jeho videa, ale on o mně nemá ani páru. Naštěstí se mi po chvíli podařilo narazit na Xavi. Prohodily jsme pár slov a zase šly každá po svém. Program na hlavním pódiu zrovna nebyl nijak zajímavý, tak jsem po hale, kde lidí pořád přibývalo, bloumala dál. A to už se mi do mysli začala vkrádat otázka, co tam vůbec dělám?
Neb mi nešlo o to získat hromadu podpisů a fotek od lidí, jejichž videa sleduji. Oproti všem ostatním kolem pobíhajícím puberťákům a dětem, s bločky, plakáty, fixy a foťáky. Nevidím v tom totiž žádný extra smysl. Mnohem raději bych si s těmi lidmi popovídala, což ale v praxi nebylo skoro možné. Za prvé z okolního ruchu plus hlasitosti mikrofonů a hudby z pódia nebylo skoro slyšet vlastního slova. A za druhé většina těch "známějších" lidí mělo kolem sebe téměř permanentně kroužek "fanoušků" a plné ruce práce právě s podpisováním a focením. Takže šance, že s nimi urvete alespoň minutu rozhovoru byla fakt malá. Každopádně podařilo se mi na pár takových vzácných chvil odchytit Lou z GetTheLouk, Hayley, Freezyho, Propha a Farnicol s Týnkou. A dokonce jsem se s některými i vyfotila. Když už jsem tahala ten foťák, tak jsem si řekla, že alespoň něco, bych s ním vyfotit měla. Když se zase všichni rozprskli po svých chvíli jsem ještě bloumala po hale. Začínaly mě ale bolet nohy a uvažovala jsem, co budu dělat teď? S těmi, co jsem se chtěla vidět jsem se viděla a zbytek mě až tak nezajímal. Navíc jsem začala být otrávená z toho, jak kolem přibývalo pořád víc a víc lidí a hlavně, jak mi každých 5 vteřin někdo při procházení kolem praštil do tašky. Z toho jsem vážně začínala být vzteklá. Taky na mě začínala dorážet negativistická nálada s deprimujícím podtónem a to jsem musela zarazit. Takže jsem se rozhodla, že se raději seberu a půjdu se věnovat lidem, kteří o moji společnost stojí než se motat na místě, ze kterého bych ještě nakonec měla špatnou náladu. A udělala jsem dobře.
Nicméně na jednu stranu jsem i ráda, že jsem na 4FANS šla, protože to bylo více než poučné. Došla jsem především k tomu, že na takové akce nesmím chodit sama, ale jen se stálým doprovodem. Abych se měla čím zabavit. Taktéž mě to docela nakoplo k tomu najít si opravdu čas a začít na ten YT víc přispívat, pokud nechci, aby se na příští akci opakoval stejný scénář. Zkrátka to chce zapracovat na sebepropagaci.^^

Jinak věřím, že pro spoustu lidí to byla skvělá akce a užili si jí. Za mně to ovšem nebylo žádné terno. Tak uvidíme jestli to příště bude lepší.

Metalový podzim

Ač se to tak nemusí podle počasí zdát už je téměř konec září a to znamená, že podzim už opravdu začal. Minimálně tedy pro mě. Jedním z hlavních faktů, podle kterého to poznám je, že začnu poslouchat metal. Možná si budete ťukat na hlavu a říkat si, co je to za blábol? Ale už léty mám ověřeno, že jakmile se mé srdce a sluch znovu nadchne pro metalovou hudbu je podzim na spadnutí. A je jedno jak se to venku ve skutečnosti tváří.
Obzvláště pokud se znovu s láskou a nadšením zaposlouchám do hudby od české skupiny Ador Dorath. /Víc si o nich můžete přečíst na jejich webových stránkách nebo profilu na bandzone.cz. Já tady opravdu nehodlám vypisovat jejich historii nebo to, co jsou vlastně zač. Pokud vás to zajímá najdete si to určitě sami. Věřím, že inteligentní jste na to dost./ Tuhle kapelu jsem objevila už před hrozně dlouhou dobou. Je to tak dávno, že už si ani nepamatuji, kdo mě k ní vlastně přivedl. Ale vím jistě, že je to jediná kapela, na jejíž koncerty chodím kdykoliv se mi k tomu naskytne příležitost. Vlastně to je snad jediná kapela, na kterou jsem kdy šla cíleně. Byla jsem už na více, jak pěti jejich koncertech. Což je na mé poměry dost, i když vám to tak nemusí připadat. A co si pamatuji, tak mě nikdy nezklamali a pokaždé to byl super zážitek. Proto jsem taky teď hrozně nadšená z toho, že mají letos vydávat nové CD a v listopadu budou mít znovu turné. Už teď se nemůžu dočkat.
Možná vám přijde zvláštní, že vůbec poslouchám metal. Že vám to třeba ke mně nesedí. Ale pravdou je, že v základu jsem děsně "dárk a ívl" metalistka. Hold je to hudba, ke které se vracím pokaždé když už mě omrzí všechen ten pop, dubstep a další podivné hudební žánry, na které si jen vzpomenete. Takže přestože občas jsem schopná naprosto nadšeně poslouchat Lady Gagu nebo si užívat Skrillexe, stejně nakonec skončím u BFMV, Apocalypticy, Oomph! a dalších. Je jich fakt taková hromada, že si je teď všechny nevybavím. A to jsem ani nevypsala ty úplně nejmilejší. Zkrátka metalový podzim je zase tady a já si ho náležitě užívám.

Práce, práce, práce

Jako jednou každý, jsem se i já dostala do bodu, kdy jsem si řekla, že je už opravdu na čase se úplně osamostatnit. Sice jsem částečně nezávislá buňka byla již na vysoké škole, ale pořád jsem byla finančně závislá na podpoře rodičů. Což už mi po tolika letech, co mě živili a po podpoře při studiu nepřišlo košer. Když už do školy nechodím a jsem schopna a v podstatě i povinna pracovat a živit se sama.
Tak jsem se sebrala, odstěhovala se do Prahy a začala si hledat práci. Musím říct, že to vůbec nebylo tak jednoduché, jak jsem si to původně představovala. Po skoro třech měsících, kdy jsem pořád nemohla najít nic slušného, jsem začínala být vážně zoufalá. Vrátit se zpátky do Třince nepřicházelo vůbec v úvahu, a tak jsem doufala a odpovídala na všemožné inzeráty dál. Až se na mě konečně usmálo štěstí.
S radostí jsem tedy před necelými dvěma týdny nastoupila do práce. Konečně. Konečně proto, že mimo jiné jsem už toho flákání doma měla plné zuby. Jsem asi divná, ale já nikdy neměla příliš v lásce ani letní prázdniny, když jsem ještě chodila na základní školu a následně pak na střední. Na mě jsou prostě i ty dva měsíce hrozně dlouhá doba. A pokaždé jsem se do školy hrozně těšila. S přihlédnutím k tomuto faktu se mi nemůžete divit, že už jsem toho měla dost.
A kde, že to teď vlastně pracuji? V knihkupectví Neoluxor! A jsem z toho nadšená. Už jen proto, že pro mé znovuzrozené knihomolické já je to téměř ráj. Mimoto tam jsou opravdu fajn lidi a zatím si nemůžu na nic stěžovat. I přesto, že domů chodím dobitá jak pes s bolavýma nohama. Neb na to celodenní stání na nich nejsem vůbec zvyklá. Ale to se časem poddá. Zatím mě to tam baví a snad mi to vydrží.
Jediné co ještě musím vyřešit je časové rozvržení dne. To abych stíhala za den všechno, co bych chtěla. Včetně věcí jako je kreslení, čtení, blogování, vlogování a cvičení. A spousta dalšího. Ještě, že mě tak baví dělání seznamů a plánů a podobně.^^ Zbývá akorát, abych je pak byla schopná dodržet. Tak mi držte palce.

Každodenní klasika

Už jsem se zmiňovala, že mě v posledním půlroce nějak chytlo líčení. Tak jsem se rozhodla, že tady občas nějaké ty své pokusy s barvičkami uveřejním. Rozhodně nehodlám tvrdit, že tomu nějak extra rozumím nebo, že snad vím, co je nejlepší a podobně. Nebo snad, že vím, jak se správě tyhle věci vůbec fotí. Ale baví mě to. Tak mi snad můj amatérismus odpustíte. ^^

Tenhle makeup rozhodně není nic převratného nebo objevného. Spíš je to taková klasika, řekla bych. Linky a červená rtěnka. Nicméně mně se to hrozně líbí a troufám si tvrdit, že mi to i sluší. Na druhou stranu tohle snad musí slušet každému. Přestože spousta slečen a dam si na červenou rtěnku netroufne. Já se v ní cítím dobře. Takže s velkou pravděpodobností mě právě takhle můžete potkat při mých toulkách Prahou.

Oči:
Sleek: Au naturel paletka
Essence: liquid eyliner
Essence: Get big lashes / Volume curl mascara
S-he: eybrow pencil

Tvář:
Essence: Cookies and Cream blush

Rty:
Rimmel: 1000 kisses / fix na rty s balzámem / 500 Unstoppable Red

7 tipů jak neusnout ve škole

Dneska všem školou povinným skončily prázdniny a byli nuceni jít zpátky do školy. Což mi přijde jako skvělá příležitost k tomu zveřejnit tady na blogu tohle mé video. Dozvíte se v něm sedm tipů, které by vám mohly pomoct proti usínání v lavici. Snad vám bude aspoň trochu k užitku.
A jinak všem přeji hodně úspěchu v dalším školním roce.;)

Znovuvzkříšení?

Poslední dobou jsem hodně přemýšlela nad tím, že bych zase začala psát na blog. Nějak mi zkrátka to psaní začalo chybět. Je fakt, že dost silně pochybuji, že to tady ještě vůbec někdo čte. Už jen proto, že víc jak rok se tu nic nestalo a ani předtím to mé psaní nebyl nijak extra pravidelné. Ani teď nemůžu slíbit, že budu psát pravidelně, ale třeba se mi to podaří. 

Moje blogová tvorba byla vždycky docela osobní. Byla to pro mě taková ventilace vnitřních pochodů a myšlenek. Takže zkrátka něco jako veřejný deník. Pravděpodobně to tak bude částečně i nadále. Na druhou stranu bych chtěla zkusit nový přístup. A to psát články, které snad budou trochu víc o něčem zajímavějším než jen o mém každodenním životě. Ráda bych je taky propojila s natáčením videí a mým YouTube kanálem. Zkrátka obecně s mojí video tvorbou a možná i tou kreslící. To znamená, že bych ráda aby se tu kromě mých myšlenkových výlevů objevovaly recenze na filmy a knihy. Občas možná nějaké recepty, protože mě hrozně začalo bavit pečení a konečně mám troubu, ve které můžu dělat pokusy. Kromě toho bych sem ráda začala dávat moje obrázky a videa na různá témata. Jak už jsem psala výš. V neposlední řadě se tu možná objeví i nějaké beauty a fashion články. Nějak jsem totiž v posledním půlroce začala dámičkovatět. Což znamená, že vzrostl můj zájem o líčení a módu a podobné věci. Obzvlášť, co se týče pin-up a vintage věcí. Však uvidíte sami.

Jestli se mi tohle všechno podaří splnit nevím. Momentálně, to ale vidím dost nadějně.
Takže začínáme hezky znovu s čistým štítem v nadějném očekávání dnů příštích. Nechť nová éra započne!


P.S.: V příštích dnech bych chtěla doplnit články s odkazy na má YT videa, aby tady nebylo tak smutno a prázdno.

P.P.S: Co se týče starých článků, a všeho co tu původně bylo, tak jsem to nesmazala. Jen jsem skryla zobrazování. Možná časem některé články vrátím na světlo světa, ale moc šancí tomu nedávám. Od doby jejich vydání se toho totiž spoustu změnilo a já bych ráda, aby teď na blogu byly věci nové a aktuální.