Jako jednou každý, jsem se i já dostala do bodu, kdy jsem si řekla, že je už opravdu na čase se úplně osamostatnit. Sice jsem částečně nezávislá buňka byla již na vysoké škole, ale pořád jsem byla finančně závislá na podpoře rodičů. Což už mi po tolika letech, co mě živili a po podpoře při studiu nepřišlo košer. Když už do školy nechodím a jsem schopna a v podstatě i povinna pracovat a živit se sama.
Tak jsem se sebrala, odstěhovala se do Prahy a začala si hledat práci. Musím říct, že to vůbec nebylo tak jednoduché, jak jsem si to původně představovala. Po skoro třech měsících, kdy jsem pořád nemohla najít nic slušného, jsem začínala být vážně zoufalá. Vrátit se zpátky do Třince nepřicházelo vůbec v úvahu, a tak jsem doufala a odpovídala na všemožné inzeráty dál. Až se na mě konečně usmálo štěstí.
S radostí jsem tedy před necelými dvěma týdny nastoupila do práce. Konečně. Konečně proto, že mimo jiné jsem už toho flákání doma měla plné zuby. Jsem asi divná, ale já nikdy neměla příliš v lásce ani letní prázdniny, když jsem ještě chodila na základní školu a následně pak na střední. Na mě jsou prostě i ty dva měsíce hrozně dlouhá doba. A pokaždé jsem se do školy hrozně těšila. S přihlédnutím k tomuto faktu se mi nemůžete divit, že už jsem toho měla dost.
A kde, že to teď vlastně pracuji? V knihkupectví Neoluxor! A jsem z toho nadšená. Už jen proto, že pro mé znovuzrozené knihomolické já je to téměř ráj. Mimoto tam jsou opravdu fajn lidi a zatím si nemůžu na nic stěžovat. I přesto, že domů chodím dobitá jak pes s bolavýma nohama. Neb na to celodenní stání na nich nejsem vůbec zvyklá. Ale to se časem poddá. Zatím mě to tam baví a snad mi to vydrží.
Jediné co ještě musím vyřešit je časové rozvržení dne. To abych stíhala za den všechno, co bych chtěla. Včetně věcí jako je kreslení, čtení, blogování, vlogování a cvičení. A spousta dalšího. Ještě, že mě tak baví dělání seznamů a plánů a podobně.^^ Zbývá akorát, abych je pak byla schopná dodržet. Tak mi držte palce.
Žádné komentáře:
Okomentovat