Jarní naříkání

Přestože jaro dřív nepatřilo k období, které bych měla ráda po čase se to změnilo. Dneska můžu tedy s klidem říct, že to jak na jaře pučí příroda a sluníčko začíná pomalu hřát je jedna z nejkrásnějších věcí na světě. Zamilovala jsem si jak se tráva a stromy a keře den ode dne víc a víc zelenají. Jak vzduch voní po květech ze stromů. Nebo jak svěže voní vzduch po dešti.

Moje nejoblíbenější činnost je v tomto období lehnout si na zahradu do houpací sítě. Nechat se ovívat ještě chladným větrem, přitom se hřát ve slunečních paprscích a koukat na mraky. Možná vám to přijde nudné, ale já takhle dokážu strávit klidně celé odpoledne a užívat si to.
Bohužel letos ani loni se mi této radosti nedostalo a nedostane. Za prvé nemám přístup k zahradě a za druhé nemám čas!

Nebo si ho minimálně nejsem schopná udělat. Momentálně totiž svádím krutý boj s Vilémem. Buď na něm pracuji několik hodin v kuse, což je po celodenní práci děsně vyčerpávající nebo se naopak za nic na světě nemůžu dokopat ani k čárce. Nejhorší je, že do konce zbývá pouhých 22 dní a já si vůbec nejsem jistá výsledkem. Už aby to bylo za mnou.

Když ovšem pominuty tyhle studentské starosti, tak musím říct, že se mám báječně. Mám všechno po čem mé srdce a duše touží. Tedy skoro. S jarem totiž na mně většinou přichází čas obrození. Kdy mám nehorázné nutkání začít se svým životem něco dělat. V tom smyslu, že mám větší motivaci a touhu ke splnění mých snů a přání. Začala jsem tedy pomalu plánovat, do čeho všeho bych se chtěla pustit v příštích měsících. Taky se chystám po milionu let ke kadeřnici. Doufám, že bude hrozně moc šikovná a vykouzlí mi na vlasech přesně to, co chci. Uvidíme.

Taky jsem v rámci sebezdokonalování začala číst knížku Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas. Vím, že spousta lidí tenhle typ sebe rozvojových knih nemá rádo, a že jim nevěří. Ale já je čtu celkem ráda. Neříkám, že pořád, nebo že jim věřím každí slovo. Ale jednou za čas mám zkrátka náladu na něco pozitivního a motivačního. Další hodně inspirativní kniha, kterou teď čtu je Love, Tanya.

Mimochodem tahle nádherná třešeň/sakura, nebo co je to za strom, nám roste přímo před oknem. Je nádherná a ráda na ni koukám. A jak voní. Nejradši bych si jí kus natrhala domů. Ale vzhledem k tomu, že tohle jaro nějak extra trpím na alergii z pylů trav a stromů, tak něco takového nemůžu riskovat. Navíc mám dojem, že by se to nemělo. Takhle oškubávat stromy. Proto mi bude muset stačit jen to koukání z okna. A protože je tak krásná, tak tady máte ještě nálož fotek.